11. kolo

Sendražice 5:3 Sokol Mladá Boleslav

Večer před zápasem mi volal Vašek Klain, kde že se to vlastně hraje a stěžoval si na sestavu, že nikdo nechce hrát. Při pohledu na sestavu před zápasem se ale ukázalo, že je to starej Lyšák. Sestava byla hodně nepříjemná a jedinej Vašek měl pod 2000. Přesto bylo jasný, že musíme uhrát aspoň 4:4, jinak bude zle.

Ze zápasu samotnýho sem toho moc neměl, protože jsem hrál docela obtížnou partii a končil jsem jako poslední. Zápas začal velmi rychlou remízou Seiferta, přemejšlim, jestli vůbec v některý partii letos remis kolem desátého tahu nenabídl, těžko říct. Vašek Uhlíř byl jen na konci a začátku zápasu, a tak na mě domácí občas zkoušeli jestli můžou vzít, případně nabídnout remízu. Všechny jsem zaháněl celkem úspěšně zpátky k šachovicím jednak proto, že mě plichty rozčilovaly celou sezonu a taky proto, že sem sám stál na sračku a nebylo jasný, kdo bude vyhrávat.

Jako první tuším vyhrál Keller, když nějak najednou koukám, že má o figuru víc, soupeř se ještě chvíli cukal, ale marně. Tím dotáhl moji špatnou pozici. K naší nespokojenosti ale začal stát špatně Březina. Naopak k naší spokojenosti Černovský brilantně zmasakroval Maláče. Obětoval hromadu dřeva a vyhrál. Nedělám si iluze o objektivní korektnosti obětí, ale jak by řekl sám vítěz partie - "Na to se vyser!". Pak se povedlo zabrat mě, když sem ve vlastní kysně ošidil soupeře o kvalitu. Bohužel jsem si ale v průběhu nezapsal jeden tah, a tak jsem blicnul i ten 41 a to asi rozhodlo, že jsem to stejně naoknec jako poslední zdechnul.

Březina partii nakonec prohrál a udělal tím radost Novotnému, kterej ještě nemá fide a co sem koukal, bude mít docela zajímavý.

Pak se ale začaly dít věci. Pospíšil si troufal na našeho malinkatýho Jiříčka a chtěl po něm pomalu aby zapisoval tah, než ho provede a Klain z ničeho nic začal zuřivě přemačkávat hodiny za hlasitého "dyť to nejde, dyť to nejde". Vycítil sem, že asi bude dobré jako rozhodčí zasáhnout a zastavil jsem svoje hodiny. Hodiny Vaška Klaina šly, ale už přidaly 30 minut, tak neodečítaly po vteřinách a symbol praporku signalizoval jediné - vyhráli jsme na čas. Kdo stál jak nevím, ale bod je bod. Vrátil jsem se ke svý desce, ale než sem zatáhnul, tak byl další rámus. To asi jak další hráč Sokola Boleslav žuchnul na čas, ale pozici měl náš Jiříček prakticky vyhranou. Najednou sme měli 4,5 bodu a nebylo co řešit. Remis podepsal Křenek. Já sem ještě udělal pár tahů a zabalil jsem to, když už bylo jasný, že moje věž je na soupeřovav střelce a malý kluky vopálený krátká.

Konečným výsledkem 5:3 jsem nakonec rozhodli o naší záchraně. Napřesrok ale Sendražicům nastanou těžký časy, kluci vopálený se spálili ve druhý lize a šupou spátky do kraje a tak budou Senražice muset schánět posily jinde. Co zatim vim, tak jedinej jistej, koho nádražák Uhlíř sehnal je Nymburskej Vagón... Ondra Vinklárek, Sendražice

Neratovice 3:5 AŠ Mladá Boleslav

Tak a máme letošní sezónu družstev za sebou .. a pár našich hráčů to přivítá určitě s povděkem.

Dnes mělo B-družstvo za úkol rozloučit se posledním kolem s Krajským přeborem, ze kterého po nevydařené sezóně sestupuje. Hráli jsme doma a soupeřem nám bylo družstvo TJ Auto Škoda Mladá Boleslav. Pro žádné z družstev nebyly body z dnešního zápasu existenčně důležité a tak jsme čekali pohodový zápas, ve kterém si v klidu zahrajeme a rozloučíme se tak se sezónou.

Bohužel přístup hráčů k zápasu, jeho průběh i konec odpovídali celé sezóně .. klid nám nebyl dopřán ani v posledním zápase ;-).

Začnu od sestavování soupisky na zápas. Sám jsem předpokládal, že hrát nebudu – dalo se čekat, že soupeř přijede v oslabené sestavě a tak jsem se před zápasem nominoval do role nehrajícího kapitána. Po pár omluvenkách bylo jasné, že nastoupit budu muset – přeci jen začínat zápas s jedním hráčem méně za stavu 0:1, a přitom s nehrajícím kapitánem, by asi nebyl ideální taktický tah ;-). Ohrožena byla i účast dalších dvou hráčů – u volání na mobil Petra Parpel jsem od středy asi 5x za sebou spadnul do hlasové schránky a Jarda Netušil ve středu avizoval nemocné děti s tím, že kdyby bylo zle a nemohl hrát, dá včas vědět.

Bohužel Jarda mně zkouší kazit sobotní večer tím, že mně v půl desáté večer hlásí, že bohužel děti má stále nastydlé a dává přednost zůstat s nimi doma. Dávám mu ještě na zvážení, zda by nemohl ráno přijít, soupeři nabídnout brzo remízu a odejít domů, nicméně tohle řešení Jarda odmítá a ráno prostřednictvím dohodnuté sms definitivně potvrzuje, že nepřijde. Naštěstí se ráno v hrací místnosti objevuje Petr Parpel, hlasovou schránku vysvětluje odebráním mobilního telefonu v zaměstnání, a my tak nastupujeme do utkání přeci jen alespoň v sedmi lidech za stavu 0:1. Soupeř – družstvo Auto Škody podle očekávání přijíždí v oslabené sestavě a tak nic není rozhodnuto, zápas může začít.

Jako rozhodčí připomínám vypnutí mobilních telefonů, čtu sestavy obou družstev, hráči si sedají, já jdu ještě ven nahnat do místnosti tři domácí hráče a zápas může začít. I když je asi deset minut po 10. hodině domácích hráčů je přítomno pouze pět – chybí Pepa Purnoch (3. šach.) a Honza Verner (7. šach.), i to symbolizuje naši (nejen) letošní docházku na zápasy.

Většina hráčů si ještě vyplňuje partiáře, když se náhle ozve zvonění mobilního telefonu .. po kterém vzápětí skáče Vláďa Kučera se slovy, že jde jen o budík, zvonící i při vypnutém mobilu. Naštěstí ještě nezačal na své šachovnici hrát a tak si můžeme oddychnout – ještěže utkání nezačalo o minutu dříve! ;-)

Za dalších 5 minut vstávám od své partie a nevěřím svým očím – Petr Parpel sedí místo na 5. šachovnici na šesté a Karel Vrána místo na 6. šachovnici sedí na sedmé a oba již odehráli pár tahů .. na židli u 5. šachovnici je Vláďova bunda, tudíž Petr Parpel usoudil, že tam někdo hraje a aniž by se podíval třeba na sestavy na stolku či se zeptal, sednul si na „volnou“ 6. šachovnici a Karel Vrána hned vedle něj. Samozřejmě však jde o chybu rozhodčího, což jsem byl já, měl sem hráčům ukázat, na které šachovnici mají hrát ...

Po chvilce zmatků a konzultace situace se Soutěžním řádem nakonec nezbývá nic jiného, než kontumovat nesprávně sedící dvojice – což jsou šachovnice 5.-7. a to znamená dvě věci - Honza Verner, který k utkání přichází o cca 20 minut pozdě, může jít zase domů, neboť tuto šachovnici jsme již prohráli (z důvodu, že Karel Vrána již začal se soupeřovým hráčem na této šachovnici hrát), a současně že prohráváme v zápase 0:4.

V utkání nezbývalo než pokračovat a hrát zbývající partie na výhru a pokusit se o takřka nemožné, vybojovat remízu 4:4. A je třeba říci, že se nám to téměř podařilo .. nebýt prokletí této sezóny ;-).

Na 1:4 snížil na 4. šachovnici hrající Vláďa Kučera. Partii černými rozehrál aktivně i díky pasivní hře bílého. Soupeřovu snahu pozici zablokovat likviduje velice pěknou a korektní obětí kvality za pěšce, výhodu dvojice střelců a poziční tlak. Dále pak pokračuje v přesné hře a soupeře jasně přehrává a v partii vítězí. Opravdu velice podařená partie.

Pak končí Martin Bargel na 3. šachovnici. I zde soupeř hraje zahájení velmi pasivně, čehož však Martin nevyužívá a dokonce ve střední hře podceňuje soupeřovu protihru a dostává se do jasně horší pozice s pěšcem méně. Naštěstí drtivý vyhrávající tah soupeře 24... d5-d4!! nevidíme ani my, diváci, ani jeden z hráčů, a pak kupodivu soupeř odmítá braní kvality 26. ... Jxf3 s vyhranou pozicí. Martinova pozice se díky tomu výrazně zlepšuje a ve chvíli, když již stojí lépe, a může dokonce uvažovat o hře na výhru, přichází nečekané – soupeř do ticha oznamuje Martinovi překročení času! Hrůza .. ale již s tím nic nenaděláme, stav je 1:5 a zápas je rozhodnut.

V závěru pak korigujeme přeci jen 2 výhrami stav na 3:5. Nejprve na 1. šachovnici vyhrávám já, když ve střední hře nenacházím bílými figurami nic převratného, nicméně soupeř se pouští do aktivní hry a nestaví figury na správná místa. Moje pozice se zlepšuje a když vidím přechod do výrazně lepší koncovky, neváhám. Soupeř mně poté ihned umožňuje zakončit partii taktickým úderem a alespoň já si vylepšuji statistiky z letošní mizerné sezóny výhrou.

Poslední partii v letošní sezóně družstev pak hraje a vyhrává Pepa Purnoch na 2. šachovnici. Ze zahájení se dostal v lepší pozici, pak se však zdá, že neví, jaké pokračování by měl zvolit. Nakonec se rozhoduje pro aktivnější postup na dámském křídle a partii končí krásnou obětí dámy, po které již bílý nemá co nabídnout a partie brzy končí.

Podivný zápas, plný nečekaných momentů, tak končí naší porážkou 3:5, která jen potvrzuje naše poslední místo ve skupině A Krajského přeboru a sestup do příštího ročníku Regionálního přeboru.

10. kolo

Sokol Kolín 5,5:2,5 Neratovice

V předposledním kole mělo Béčko za soupeře družstvo Sokol Kolín „B“, které patří výsledkově i svoji soupiskou do horní poloviny tabulky. Náš úkol zněl jednoduše: abychom měli nadále alespoň teoretickou naději na záchranu, musíme vyhrát. Nicméně jsme ho brali s rezervou – naše záchrana byla podmíněna „správnými“a v reálu ne příliš pravděpodobnými výsledky dalších 5 zápasů jiných 4 družstev ;-), což mluví samo za sebe. Sestavu jsme měli tradiční, díky třítýdenní pauze mezi soutěžemi se opět prohodily směny Peterovi Baranovi a Petrovi Parpelovi, takže první hrát nemohl a druhý pro změnu ano.

Bohužel zasáhla vyšší moc, a to dost nepříjemným způsobem. V půl desáté mně volá Josef Purnoch a hlásí, že měl nehodu, on je nezraněn, auto je na odpis a na utkání samozřejmě nepřijede. Alespoň že se nehoda obešla bez zdravotních problémů.

Utkání tedy začíná a hrajeme v sedmi. Domácí proti nám nastupují bez prvních pěti hráčů základní sestavy a tak i přesto, že hrajeme v sedmi, by utkání mohlo být vyrovnané. Mohlo, ale nebylo .. ;-).

Jako první končí na 7. šachovnici hrající Karel Vrána. Ze zahájení nevyšel černými figurami úplně zle a zdálo se, že má v pozici díky postouplým pěšcům na dámském křídle zajímavé možnosti. Pak však přehlíží taktický úder bílého, po kterém je rázem konec. Pod hrozbou matu vynuceně ztrácí materiál a partie je rázem beznadějná. Po chvíli je hotovo a prohráváme 0:2.

Poté remizuje na 1. šachovnici Jarda Netušil. Stejně jak já letos postrádá formu a tak stále čeká v Béčku na vítězství. Tentokrát zvolil holandskou obranu a po pár výměnách ve střední hře přechází do koncovky, ve které díky silnému soupeřovu střelci tahá za kratší konec. Nakonec však svého cíle dosahuje a po převedení pozice do věžové koncovky již soupeř v pozici nic nemá .. jelikož Jarda také nic .. soupeři se dohodli na remíze – 0,5:2,5.

Pak snižuje VELMI nečekaně ;-) Martin Bargel na 3. šachovnici. Neznalost zahájení ho opět přivádí již v rané střední hře do úzkých, následný nedostatek času se na jeho hře výrazně podepisuje. Dělá taktickou chybu a ztrácí figuru. V tuto chvíli by na něj skutečně nevsadil nikdo. Pak však nevím co se děje, ale soupeř nezískává dalšího pěšce s rozbitím pozice černého, ale pasivně se začíná bránit, začíná dělat jednu slabinu za druhou a v konečném důsledku partii ještě prohrává! Překvapivě snižujeme na 1,5:2,5.

Následuje prohra na 4. šachovnici. Vláďa Kučera rozehrává partii dobře a ve střední hře získává v koncovce těžkých figur jasnou poziční převahu. Poté však přehlíží soupeřův taktický úder, spojený s obětí věže, a před matem partii vzdává. Stav je 1,5:3,5.

No a na 1,5:4,5 v náš neprospěch „zvyšuje“ Petr Parpel na 7. šachovnici. Bílými figurami získal ve střední hře poziční výhodu a zdálo se, že v partii bude tahat za silnější konec. Pak však nenašel správný plán, soupeř dokázal rychleji přeskupit své figury a díky průlomu získat i materiál. Petr ještě chvilku partii hraje s figurou méně se snahou o kompenzaci v podobě postupu pěšců, ale soupeř za pěšce obětovává figuru zpět a vzniklá věžová koncovka je hladce prohraná.

Na 2:5 upravuji stav zápasu já na 2. šachovnici. Po vcelku klidném průběhu zahájení se mně podařilo získat lepší pozici a vše nasvědčovalo, že pozice černého se každou chvíli rozpadne. V časové tísni jsem však nezvolil nejlepší pokračování, místo trvalého tlaku jsem zvolil hru na taktiku a v pozici nenašel nic. V pokračující časové tísni jsem pak asi zbytečně obětoval kvalitu za jakousi kompenzaci v podobě pěšce. Po časové tísni bylo jasné, že hraji již jen o remízu a jelikož se tomu černý nebránil a brzy odevzdal materiál zpět a přešel do koncovky D+V:D+V, partie skončila smírem.

Konečnou podobu výsledku dal zápasu Pavel Červinka na 5. šachovnici. V zahájení obětoval pěšce, jak je jeho zvykem, za iniciativu a soupeře se mu opravdu povedlo dostat pod tlak. Při dobrání pěšce zpět a po výměně dam se však výhoda opět překlopila na stranu soupeře. Následovala zajímavá koncovka, která skončila v koncovce S+3P vs. S+J. Nemám partii k dispozici, ale zdálo se nám, že Pavel mohl pěšce prosadit a partii vyhrát, ale nakonec po v oboustranné časovce partie končí, asi zaslouženou, remízou a celé utkání tak výsledkem 2,5:5,5. Lukáš Jandourek, Neratovice

Český Brod 4,5:3,5 Lysá nad Labem D

V posledním domácím utkání této sezóny jsme přivítali Joly Lysou n. Labem D. Podle předsezónních spekulací měl být tento souboj pouze otázkou cti a měl rozsoudit, kdo spadne z 11. a kdo z 12.místa. Avšak realita je díkybohu z jedné poloviny úplně jiná. Zatímco hosté už hrají dávno bez šancí na záchranu, „Čarodějové“ – jak nás nazval přední středočeský šachový funkcionář – si mohli zajistit jistotu setrvání v soutěži už v tomto zápase. Oba celky nastoupily ve svých standartních sestavách, očekávala se vyrovnaná bitva.

První remízka se zrodila na páté šachovnici, kde zahrál Vajčner podle svého soupeře hned v zahájení pochybný tah, po kterém se paradoxně právě on dostal k pohodlné hře ( = asi to tak špatný tah nebyl) a během partie smýšlel jistě i na celý bod. Jenže Urban je v tuto roční dobu prakticky neporazitelný, protože mu začalo období vybírání členských příspěvků, což mu každoročně zvyšuje výkonnost minimálně o jednu třídu. Život druhému nerozhodnému výsledku dali Šimek s Danielem. Měnili figurky kus za kus a jakkoliv může být jeden či druhý špatný počtář, v tomto nenáročném obchodování se nedalo splést. Na konci zbylo každému pár pěšců, Pán prstenů a dvě věže. Poslední smír byl podepsán v mé partii s Valentou, ve které jsem sice získal výhodu dvou lehkých figur za věž a pěšce, ale to vzhledem k jejich neaktivitě nebyla žádná výhra. I tak jsem vyjímečně hodnotil svou pozici jako lepší, avšak s nedostatkem času jsem nenašel správný plán a pozice se nenávratně zablokovala. To mě ovšem nemrzelo dlouho, poněvadž hned vzápětí skóroval dobře vedeným útokem na krále Doležal, ačkoliv ze zahájení vyšel, podle mého názoru, lépe černými figurami hrající Musil. Ale podobně jako ve fotbale se nehraje na držení míče, tak ani v šachách se nehraje na lepší figurky, kdo dá mat vyhrává. Po polovině odehraných partií jsme vedli 2,5:1,5, ale ostatní partie se z našeho pohledu příliš optimisticky nevyvíjeli.

Na čtvrté šachovnici došlo k prestižnímu souboji kapitánů, který se vyvíjel po většinu doby velmi nejasně, vše ze zlomilo až v časové tísní kolem 40.tahu. Koudelka zaktivizoval svou věž o poznání více, než hostující Lažánek a začal sbírat pěšce pomocí jednoho efektního triku. Bílého král mi připomínal hlavního hrdinu z Cimrmanovi pochmurné pohádky „Jak chudák do ještě větší nouze přišel“, ať šel kamkoliv, ať jakkoliv svým králem kryl napadené pěšce, vždycky šli sebrat nekrytou věží. Když padl i poslední z nich, tak se hostující lodivod vzdal a ještě se této kuriozní situaci spolu s ostatními zasmál. Na sedmičce se střetli dva tahouni obou týmů. Po dlouhém boji se nakonec ve věžové koncovce radoval Valtr, který do ní vstupoval s velkým zvýhodněním jednoho pěšce. Nepovažujme to však za unfair způsoby, toho pěšce si poctivě sebral. Pro našeho předsedu Chybného to byla teprve druhá prohra v sezóně a tak se na něj nikdo zlobit nebude, když v květnu na schůzi oddílu vysloví při vyjmenovávání nejlepších hráčů i své jméno. Hrdinou dne, možná kola, ba i sezóny se však stal Jiří Valtera, hájící naší první šachovnici. Při nedělním odpoledni si otevřel Vysokou školu koncovek a hned prvního zájemce tomuto šachovému řemeslu řádně přiučil. V jezdcové koncovce využil přesilovku 4 na 3 a skutečně precizně sehranou partií oslavil s předstihem své 64.narozeniny ( 64 je políček na šachovnici, když to vydělíte dvěmi vyjde vám počet figurek a když to vynásobíte číslem 32,265625 vyjde vám Valterovo Elo – skutečně symbolické) a první výhru v sezóně. No a poslední se dohrávala divočina na poslední desce, ve které by se nevyznal nikdo, ani pro oba soupeře to nebylo nic jednoduchého a tak se dopouštěli i řady nepřesností. Bohužel jsme se nedočkali vyvrcholení partie na šachovnici, protože Voborník měl celou partii špatný čas, tak Fabiánovi spadnul praporek.

Zvítězili jsme tedy poměrem 4,5:3,5 a definitivně potvrzujeme svou záchranu v soutěži! Od pátku přijímáme gratulace. Sezónu dohráváme na půdě Nymburka, kam si jedeme především pro další tři body a až na druhém místě si zahrát. Vít Moravec, Sokol Č.Brod

Vlašim 7:1 Kralupy B

V 10. kole jsme hráli poslední domácí zápas této sezóny a za krásného počasí nám Kralupy B cestu za vítězstvím výrazně ulehčily. Hostující družstvo přijelo v sedmi lidech a z jejich sestavy se nám kolena věru nerozklepala. Větší překážkou byl spíše přechod na letní čas, takže jsem dorazil do hrací místnosti až 10 minut po stanoveném začátku. Prokop z naší 8. šachovnice už ledabyle obcházel kolem stolů, ale ostatní se museli aspoň trochu snažit. Druhý bod připsal na 3. šachovnici P. Vojta, který v koncovce V+S se jedním pěšcem navíc zatlačil soupeřova krále na poslední řadu a Bulva nezbylo než se vzdát. Na 2. desce relativně rychle remizovali O. Mejzlík a Martinec, když jim oběma v holandské obraně zbyl špatný střelec. O vítězství v utkání tak rozhodly výhry na dalších šachovnicích v horní polovině. V mé partii jsem sice měl dvojici střelců, ale o výhře rozhodl převod jezdce, kterým jsem v závěrečných 16 tazích udělal 9 tahů. J. Žamboch ztratil dvakrát drahocenné tempo a tak jsem na tento manévr měl dostatek času. T. Vojta ve střední hře získal pěšce a ve věžové koncovce už Zdeňkovi nedal sebemenší šanci. Bylo jen otázkou času, kdy se podaří vyhrát nebo neprohrát i zbývajícím kolegům a mohli jsme na chodbě diskutovat o aktualitách v šachovém dění. Návštěva Kasparova v České republice je rozhodně událostí číslo 1 a návrhy na změnu pravidel FIDE také nebývají každý rok. Pohled zpět na partie ukázal vyhranou koncovku pro Innemanna, který ve čtyřvěžovce protlačil spojené středové pěšce blízko koncové řady. Když poté v pravý čas zatlačil Šperlichova krále od centra dění a vyměnil jeden pár věží, bylo vše jasné. Matějovský na 5. desce sehrál na počet tahů dlouhou partii, jelikož však méně známý jmenovec říčanského „Jůdžína“ hrál až neskutečně rychle, také se dlouho nezdržoval. Přestože Pospíšil i v rapidovém tempu nacházel občas zajímavé obraty (a přehmaty), v koncovce nestojnopolných střelců měl prostě pěšců o dost méně. Poslední dohrával na 6. šachovnice Horák, který Popelku k ničemu nepustil a černými získal zcela pohodlnou pozici. V koncovce všech těžkých figur měl domácí hráč jisté možnosti k výhře, ovšem vzhledem ke stavu zápasu nebyl důvod se pouštět do větších akcí. Jaromír Skála, Vlašim.

Bakov 5,5:2,5 Sendražice

V Bakově nás nečekalo nic příjemného, zvláště když jsme jeli oslabeni o Ondru Vinklárka. Domácí nás překvapili, když se sešli prakticky v nejsilnější možné sestavě. To naše šance na úspěch poklesly ještě níže.

Přesto se utkání vyvíjelo relativně slibně. Seifert získal ze zahájení jasnou převahu, Vagenknechtovi zatím soupeř ani nedorazil a nikde jsme nestáli špatně, s výjimkou Křenka, který se dostal pod nebezpečný útok. Soupeř ho však nevedl přesně a hodnocení pozice se otočilo ve prospěch našeho borce. Jako první svou partii skončil na poslední šachovnici Hlavica, který svému soupeři nedovolil vůbec nic a smír podepsali ve věžové koncovce, kde již nebylo o co hrát. Pak se ale začaly dít divy. Seifert během okamžiku pokazil svoji pozici takovým způsobem, že místo aby v pohodě hrál na výhru, tak bojoval o remízu. Do hracího sálu konečně dorazil i Burda. Dovolil si téměř 3 hodinové zpoždění. Vagenknecht místo toho, aby bílými soupeřův časový deficit nějak využil, tak odblical zahájení do hladce prohrané pozice. Mezi všemi těmito událostmi jsem na první šachovnici nabídl remízu Vackovi, když vznikla nepatrně výhodnější koncovka pro bílého. Vacek měl sice dvojici střelců, ale už neměl tolik času, kolik by si na zvládnutí pozice přál, tak souhlasil.

Chvíli potom dobojovali své partie Seifert a Vagenknecht, takže jsme během okamžiku prohrávali 3:1. Naději pro družstvo drželi Křenek a Keller. Kelly již od zahájení stál dobře a černými svého soupeře dokonale přehrál. Svoji výhodu převedl do lepší koncovky, kde i někde sebral nějakého toho pěšáčka k dobru a pohodlně hrál na výhru. Mezitím také remizovali svou partii Březina se Záhorbenským. Partie za celou dobu nijak výrazně nevybočila z rovnováhy, tak byl nerozhodný výsledek nevyhnutelný. Poslední partie, k níž se upínali naše zraky byla mezi Ďúranem a Řebíčkem. Bílý se dostal k nebezpečnému útoku, náš borec dlouho odolával, ale nakonec v oboustranné časové tísní rozhodla převaha bílého a bylo po zápase. Navíc ještě Křenek pokazil svou partii, takže to už bylo hrozivých 5,5-1,5. Kelly však svoji pozici zvládnul a nakonec svého soupeře zmatil, takže upravil na konečných 5,5-2,5.

Utkání se dá hodnotit jen velice obtížně. Určitě jsme měli hodně blízko k překvapivému bodovému zisku. I ten jeden bodík by pro nás měl v sestupové bitvě cenu zlata. Průběh utkání asi nejvíce ovlivnila otočená partie mezi Seifertem a Mudrou, ale takové jsou šachy. Domácí měli jasně silnější sestavu a jejich převaha se potvrdila. Přestože si můžeme naříkat na smůlu, tak utkání skončilo spravedlivě podle papírových předpokladů ve prospěch Bakova. Miloš Vrkota, Sendražice

9. kolo

Neratovice 3,5:4,5 Lysá nad Labem C

V 9. kole Krajského přeboru přivítalo Béčko doma již téměř jistého postupujícího a vítěze skupiny - družstvo JOLY Lysá nad Labem "C". Náš soupeř měl po 8 odehraných kolech na svém kontě 8 výher a s přihlédnutím k tomu, že my jsme v soutěži doposud nezvítězili, byl favorit zápasu víc než jasný.

K zápasu jsme nastupovali takřka komplet, pauzu si vzal jen Pepa Purnoch z rodinných a Petr Parpel z pracovních důvodů. S ohledem na menší komplikace hrozilo, že nastoupíme v sedmi, ale Martin si v neděli ráno všimnul mé sobotní smsky a ještě těsně před zápasem ukecal bráchu, aby za nás nastoupil ;-).

Poté co jsme překonali bezvýznamné potíže s tím, že v 10 hodin zjišťujeme, že chybí partiáře a narychlo zapínáme kopírku ve vedlejší místnosti, již nebrání nic tomu, aby utkání bylo zahájeno.

Utkání dostává od začátku jasný ráz - ve většině pozicích stojíme, mírně řečeno, podivně a lépe se pro nás snad hra vyvíjí jen v partiích Martina a Petra Bargelových.

Jako první končí Peter Baran na 1. desce. Soupeře měl velmi těžkého a přestože ostrou variantu Aljechinovy obrany příliš nezná, hraje ji velmi rychle, jakoby chtěl soupeře přesvědčit, že teorie je naše silná stránka ;-). Soupeř se bohužel nenechal rozhodit, v klidném tempu získává kombinačním úderem pěšce, poté druhého a pak jednoduchým obratem převádí pozici do jasně vyhrané věžové koncovky, není co řešit a je to 0:1.

Dále si nejsem jistý, jak partie přesně končily, ale vezmeme to tak nějak přibližně. Na 5. šachovnici prohrává Vláďa Kučera. Se soupeřem rozehrál zajímavé zahájení, i Rybka jej hodnotila jako teorii, nicméně na závěr přestřelky, po dobrání obětovaného pěšce zpět, je pozice bílého značně nejistá a i Rybka pozici v analýzách brání povětšinou opět s pěšcem méně. Vláďa hraje pár nepřesných tahů a černý, kterému se pozice hraje velmi snadno, lehce získává materiál a záhy, po hrubší chybě, i partii.

Na 3. šachovnici poté končím já zoufalou remízou. Partie se mně opravdu nevyvedla, za celý její průběh sem neviděl takřka nic. Po cca 20 tazích se mně zdá, že stojím dobře, ale dále se mně nedaří přijít na jediný rozumný plán a po dalších asi 15 tazích různých nesmyslných přesunů figur tam a zpět, kdy už mně dochází i čas, rezignuji a partii dávám za remízu. Všechny pokusy narušit rovnováhu pěšcového centra vyhodnocuji jako výrazné oslabení pozice bílého, neuvěřitelné ;-). Rybka sice v analýze vyslovenou výhodu bílého nenachází, ale v partii se určitě dalo pokračovat.

Jarda Netušil na 2. šachovnici podtrhuje naše prozatímní zoufalství. Partii černými rozehrál hodně pasivně, soupeři přenechal příliš mnoho prostoru a když ignoruje opakovaně možnost utéci do rošády a krále ponechává v centru, nenechává na sebe ztráta materiálu dlouho čekat. Rybka sice v závěru partie zjišťuje, že soupeř výhru vypouští a Jarda mohl přejít do pozice se slušnými vyhlídkami na remízu, nicméně tuto možnost náš hráč nenachází a po další ztrátě materiálu nezbývá než se vzdát.

Stav je 0,5:3,5 a na nás by nevsadil ani největší optimista. Ale pak se začínají dít věci ...

Nejprve na 6. šachovnici hostující hráč přijímá remízu a mění stav na 1:4. Pavel Červinka zahájení nejprve rozehrál pasivně, ale pak nachází ty správné tahy v pozici a nestojí vůbec špatně. Bohužel tah soupeře g2-g4 asi Pavel, i my všichni, jsme vyhodnotili jako hrozbu bílého, na který má Pavel vynucenou odpověď. To jen Rybka při analýze tento tah označila jako chybu ... ;-). Partie přešla do zajímavé koncovky, kde kupodivu náš hráč měl 2x za sebou možnost partii vyhrát! Toho si v průběhu partie nikdo nevšiml .. když zůstaly tyto dvě nabídky nepovšimnuty, materiál se zredukoval a partie končí remízou.

Poté vyhrává velice neuvěřitelně Karel Vrána na 8. šachovnici. Jeho soupeř rozehrává zahájení bílými velmi zvláštně a Karel pohodlně hru vyrovnává. Ve střední hře se mu nabízí zajímavá možnost výměny materiálu (2 figury za věž a 2 pěšce), ale Karel místo ní volí podstatně horší oběť figury za pěšce. Partie je v tu ránu prohraná a my se smiřujeme s tím, že na 8. šachovnici prohrajeme. Pak však soupeř nepochopitelně kazí a dává našemu hráči velice zajímavé šance spojené s obětí věže na c5. Když se i tato přestřelka přehnala, náš hráč má věž méně za 3 pěšce a zdá se, že v partii přece jen podlehne. Pak se však děje něco neuvěřitelného, soupeř dostává šach a místo představení dámy ustupuje králem tak nešťastně, že dostává okamžitě vidličku pěšcem na dámu a krále! Téměř zázrak .. a my snižujeme na 2:4.

Na 3:4 o chvilku později snižuje na 4. šachovnici hrající Martin Bargel a nutno říci, že asi zaslouženě. Jeho soupeř bílými odehrál zahájení velmi pasivně, nechal si udělat dvojpěšce na dámském křídle a daroval Martinovi i dvojici střelců - což byly slušné předpoklady pro hru na výhru v koncovce. Určitě však není jednoduché výhru v koncovce najít a o tom se Martin přesvědčil, resp. Rybka v analýzách ukazuje, že hodnocení partie se po menších chybách obou hráčů průběžně mění ;-). Časová tíseň nakonec dělá konec za trápením zejména hostujícího hráče, ten dělá hrubou chybu a zároveń překračuje čas.

Vše může rozhodnout Petr Bargel na 7. šachovnici. Připomínám, že Petr se o tom, že nastoupí dozvěděl až tak hodinku a půl před zápasem .. a nutno říci, že ve chvíli kdy byl stav 3:4 má partii skutečně vyhranou!! Zahájení Petr sehrál na výbornou, získal obrovskou prostorovou převahu, ale pak přeci jen se výhoda pomalinku vytrácela a pozice byla vyrovnaná. V časové tísni však hostující hráč chybuje a po zvedáku e4-e5 je pozice Petra jasně vyhraná. Bohužel tady naše nečekaná euforie končí - někdo nahoře se rozhodl, že si přeci jen za náš výkon bodovat nezasloužíme a Petr ve vyhrané pozici přehlíží 2 správná pokračování a volí "efektní" třetí pokračování, které však výhru okamžitě vypouští. Po zjištění, že pozici Petr nevyhraje, se soupeři dohodli na remíze .. za stavu 3:4 není divu.

Takže prohráváme zápas nečekaně těsně 3,5:4,5, ale za to si nic nekoupíme - i těsná prohra je pořád jen prohra ;-).

Další výsledky zápasů 9. kola znamenají, že naše šance na záchranu je již velmi, velmi teoretická. Zachráníme Béčko v soutěží za předpokladu, že všechny nížeč uvedené podmínky dojdou naplnění ;-)

- Béčko vyhraje oba zbývající zápasy,

- Sokol Mladá Boleslav oba zbývající zápasy prohraje,

- Béčko na šachovnicích vyhraje o 6 partií více než Mladá Boleslav,

- z 2.ligy skupiny C nesestoupí Neratovice, Kutná Hora ani Říčany.

No nezávidím nám ... je na čase pohlédnout pravdě do obličeje ;-).

Úholičky 3:5 Vlašim

pohled Tomáše Vojty Los 9. kola krajského přeboru nám určil výlet do Úholiček. K utkání jsme odjížděli s respektem, domácí mají silný tým a průběh zápasu to jen potvrdil. Bojovalo se na všech šachovnicích a nakonec bylo v zápise uvedeno 8 rezultativních výsledků!! Utkání odstartovala má výhra na první šachovnici. Partii jsem vyhrál prakticky už doma, má půlhodinová domácí příprava byla neuvěřitelně efektivní, když jsem přesně trefil, co bude soupeř hrát, a již v 10. tahu jsem stál dobře a měl o 30 minut lepší čas. Z nedostatku času pak pramenily soupeřovy chyby, po kterých jsem zvítězil již ve 28. tahu. Druhý bod na naše konto přidal Jaromír Skála, který dokázal přesnou hrou zrealizovat výhodu 2 pěšců ve střelcové koncovce. Na 3:0 pak zvýšil Vojta Mejzlík, kterému v závěru dramatické partie přálo štěstí, když si soupeř v remízové koncovce nechal dát jednoduchý mat.

Pak sice prohrál Pavel Vojta, který nedokázal potvrdit roli favorita proti papírově výrazně slabšímu hráči (pan Mintěl má ale národní Elo takřka 2000), ale Pavlovo zaváhání napravil Vladimír Horák, jenž trpělivou hrou převedl partii do výhodné koncovky, kterou pak precizně zužitkoval. Domácí potom utkání ještě zdramatizovali, když nám uštědřili porážky na posledních dvou deskách, ale na našem vítězství to nemohlo nic změnit. Ondra Mejzlík měl totiž celou partii navrch a snadno dobře hranou partii dovedl do vítězného konce. Celkové skóre tedy 5:3 pro nás bez jediné remízy! Letos se nám to povedlo již podruhé – stejným výsledkem jsme vyhráli i s Příbramí. Článek s diagramy ze zajímavých momentů z partií se v průběhu příštího týdne objeví na stránkách našeho oddílu http://sachyvlasim.tym.cz.

Vzhledem k tomu, že Žebrák ostudně prohrál s Kladnem, když hrál pouze v 5 lidech a zbytek partií dohodl za plichty, zůstáváme stále na 2. místě tabulky s 3bodovým odstupem na vedoucí Kladno. Nemůžu si odpustit poznámku, že tým jako Žebrák, který cíleně a opakovaně vypouští zápasy ve prospěch soupeřů a tím ovlivňuje a znevažuje soutěž, by měl být tvrdě potrestán! Tomáš Vojta, Vlašim

pohled Jaromíra Skály V 9. kole jsme zavítali do Úholiček a při cestě z Prahy jsem byl v očekávání hrací místnosti. Zasedačka obecního úřadu může znamenat leccos, ale rekonstruovaná budova byla samozřejmě příjemným zjištěním. Ale na prohlížení z venku mnoho času nebylo, první partie skončila až ve čtvrté hodině hry! Žádná rychlá remíza, byť u některých partií se brzký smír i nabízel. Soutěž se však kvapem blíží k závěru a každý bod do francouzského skóre může být v konečné tabulce důležitý. Jako první skončila partie na 1. šachovnici; T. Vojta si připravil již v domácí přípravě zajímavý tah a Vankovi při promýšlení u partie rychle ubíhal čas. To se projevilo po 30. tahu, kdy už měl domácí hráč velkou časovou tíseň. Kapitán hostů tak se stoprocentním ziskem odehrál v soutěži 4 partie postupně se 4., 3., 2. a 5. hráčem soutěže (podle FIDE ELO ze zpravodaje), a to zasluhuje gratulaci. Jako další skončila v tomto utkání moje partie, která přitom měla přes 50 tahů. V průběhu jsem získal převahu pěšce, a když už jsem myslel na rychlou výhru, Rosenbaum mě nemile překvapil celkem jednoduchým obratem, po němž se na stole objevila koncovka nestojnopolných střelců. Naštěstí mi i ten jeden pěšeček navíc stačil. Podařilo se vyhrát i V. Mejzlíkovi, když v zřejmě vyrovnané pozici udělal Bílek hrubou chybu. Stavem 3:0 už bylo nakročeno k celkovému vítězství, i přes prohru na 3. desce. Mintěl stál po celou dobu lépe, a přestože P. Vojta měl různé taktické možnosti, koncovka střelce proti jezdci už byla jednoznačná. Na 6. šachovnici pro změnu využil v koncovce stejnobarevných střelců lepšího postavení krále Horák a ohlídal si v závěru i Novákův trik na téměř patovou pozici. A když na 2. desce postupně získal O. Mejzlík proti Hruškovi dva pěšce navíc, bylo o osudu utkání rozhodnuto. Na posledních dvou šachovnicích se tentokrát Vlašimským nevedlo: Pecháček letos nastoupil poprvé a po zaváhání ve střední hře už měl těžkou úlohu. Sedlák sice mírně tápal, ovšem figura navíc se prostě musela projevit. Innemann bílými nerozehrál zahájení zrovna ideálně a Rakouš z lepší střední hry přešel do zřejmě vyhrané koncovky. Nutno dodat, že pouze v této partii byli domácí favority. Stále se tak držíme Kladnu na dosah a musíme čekat na jeho zaváhání. Vlašim má v závěrečných kolech skvělý los, kdežto Kladenští mají před sebou dva relativně těžké zápasy. Tedy nastoupí-li proti nim soupeři v plné sestavě a ne jako nějací žebráci v pěti lidech... Jaromír Skála, Vlašim.

Sendražice 5:3 Český Brod

pohled hostů V devátém kole jsme zavítali do Sendražic. V posledním vzájemném měření sil jsme před třemi roky v posledním kole Krajského přeboru šokovali celou šachovou Evropu vítězstvím 5:3 a div že jsme nestáhli soupeře o patro níž s sebou. Stejně jako tehdy, i letos na nás Sendražice vytáhly jejich kutnohorské komando, my kontrovali nenasazením Doležala, který odjel sbírat turnajové vavříny do Seče. Moc jsem ze zápasu nepochytil, tak se pokusím vylíčit alespoň to málo, co vím.

Jako první se skončilo na sedmé šachovnici mezi Fabiánem a Vančurou. Ani jednomu se nechtělo v docela zajímavé pozici pokračovat, protože kdyby jo, tak by se nedohodli na remíze. Jinak ale byly k vidění bojovné šachy a tak další partie končily až kolem časové kontroly. Na první desce se našemu Valterovi postavil první ze sehrané dvojice V+V, Vinklárek. Pozice černého se mi dlouhou dobu jevila poměrně pevně, ale asi mě šálil zrak, poněvadž ne zas tak dlouho poté se už domácí hráč radoval ze zisku celého bodu. Na pětce rozehrál Šimek zahájení velice podezřele, skoro až špatně. Novák ale celou partii marně bušil do oslabené pozice černého, vyměnil dámy a v tu chvíli už byla pozice z našeho pohledu „jen“ horší. V tu ránu však domácí borec obětoval jezdce za ne málo pěšců a nějakým způsobem zvítězil. Bohužel jsem tento skvost neviděl, tak se omlouvám za případné nepřesné informace. Teprve druhý start v sezóně si připsal Čejkovský a hned se mu povedl kousek jak z učebnice šachové psychologie. Kolem 40. tahu se rozhodl obětovat věž za vznik nových komplikací, které mu měli dopomoci k záchraně jeho špatné pozice. Tato oběť byla na 90 % nekorektní (tvrdí to všichni, těch 10 % si nechávám na případné zastánce tohoto chrabrého činu), ale rozhodně ne bez jedu a ve velmi omezeném čase se Křenek rozhodl tento dar nepřijmout. V tom případě ale přistoupil na značné zjednodušení pozice a závěrečná věžovka byla dána za remízu. Stav byl v tuto chvíli nepříznivý 1:3 a nic nenasvědčovalo nějakému obratu.

Na dvojce jsem tradičně experimentoval v zahájení a z fleku jsem zahrál proti carokannu tah 3.Jc3, který jsem nikdy dřív v žádné partii nepoužil. Partie přešla do remízové koncovky, ze které jsem „zkušeně“ přešel do připrohrané věžovky. Vrkota (V+V, říká se že jeden bez druhého jsou poloviční) ale nenašel nejlepší plán, vyměnil věže a vznikla další remíza. Na čtvrté šachovnici mělo být už po zahájení rozhodnuto, Urban podle mě nezahrál sicilku bílými vůbec dobře (v úterý však svou výstavbu celkem úspěšně obhajoval, budiž…) a domácí Březina mu uzmul kvalitu, kterou ale ne a ne prosadit. Asi v 80.tahu a při pohledu na světelnou tabuli, kde svítil průběžný stav 3,5:1,5, se rozhodl nabídnout remízu, která byla bez váhání přijata. Partie Keller-Koudelka byla jedna velká koncovka, ze které vzešla po více než čtyřech hodinách hry jedna malá jezdcovka. Koukal jsem na to jak blázen, nechtěl bych to všechno počítat. Oba soupeři se o to ale snažili a docela jim to i šlo. A protože se oba snažili stejně hodně, tak si rozdělili i rovným dílem po půl bodu za tuto partii. Hned vzápětí podepsali smír i na šesté desce, kde se mi sice zdálo, že Chybný má celou partii pěšce navíc, ale Řebíček vzniklou věžovku udržel a vzal nám tak i poslední šanci na zisk alespoň jednoho partiového vítězství.

Porážkou 3-5 nám Sendražice oplatily onu tři roky starou porážku stejným rozdílem, nutno však dodat, že to mohlo být i mnohem vyšším rozdílem. V příštím kole hostíme v posledním domácím zápase této sezóny Lysou n. L. D. Máme 2. „mečbol“, jakýkoliv bodový zisk by se měl rovnat téměř jisté záchraně. Vít Moravec, Sokol. Č.Brod

pohled domácích Deváté kolo bylo z našeho pohledu klíčové a případná prohra znamenala nepříjemné zabřednutí do sestupových vod. Hostili jsme Český Brod - družstvo u kterého před sezonou kdekdo čekal sestup. Musím se přiznat, že jsem byl jeden z nich, přesto jsme zápas v žádném ohledu nepodcenili, protože Broďáci letos už dokázali vykostit jinačí ryby, než sme mi. Seifert bohužel nebyl, ale hostům aspoň chyběl solidní Doležal, a tak jsme byli favoriti.

Zápas samotnej byl tradičně divokej a zejména na zadních deskách se to furt votáčelo. Jako první získal výhodu Novák, když jeho Soupeř Šimek dělal tahy, kterejm rozuměl maximálně on sám. Jiříček si to ale pak komplikoval, takže nakonec končil jako jeden z posledních. Další jasně vyhranou pozici získal Březina. Pozici s kvalitou víc ale šudlal a šudlal, až z toho byla remíza. Ostatní partie byli nejasný.

Jako první dohrál Vančura, který prokázal svojí tradiční odvahu, když po zahájení nebojácně nabídl plichtu, kterou Fabián přijal a šel chlastat. Jako druhý dohrál Vinklárek, když Valtera v časovém presu 10 minut na deset tahů zahrál nepřesně v obraně a musil se vzdát.

Ostatní to tak nějak šolíchali a čekali, až to budou moci dát za plichtu. Zkoušel to Novák, protože stál na výhru, kterou nakonec vydřel a také Vrkota, když Vítek od zahájení neprojevoval snahu hrát šachy a bílejma tupil a tupil pozici. V závěrečné věžovce ale neobratně vyměnil věže, předal Milošovi iniciativu, ale ten hrál málo aktivně i trochu nezdravě, takže závěrečná mrtvá remíza byla spravedlivá. Dále to zkoušel Kelly proti Koudelkovi. Jezdcovka byla lepší, ale pak někdo řek, že vedem 4:2, tak to dal Dan za plichtu - trochu škoda, hraním dál vůbec neriskoval. I když kdo ví, stát se může cokoliv. Za rozhodnutého stavu se dala za remis i poslední partie a byl klid.

Tímto výsledkem jsme dotáhli Český Brod, závěrečný los ale máme celkem těžkej, tak uvidíme, jak to nakonec dopadne. Ondřej Vinklárek, Sendražice

8. kolo

Český Brod 5:3 Poděbrady

V 8.kole nás čekal zrádný soupeř Bohemia Poděbrady. Tihle chlápci už letos dokázali porazit silný Kostelec na jeho vlastní půdě, ale i jednoznačně prohrát se zachraňujícimi se Sendražicemi. My jsme na nevyzpytatelného soupeře vyrukovali s plnou sestavou, ale i tak zůstávali favority hosté.

Utkání začalo maličkou ceremonií, když byl tomuto střetnutí oficiálně uznán Guinessův rekord za nejvíce Doležalů v jednom šachovém zápase. Radoslav, Karel a Jan tvořili 18,75 % všech hráčů, což se jeví jako nepřekonatelný rekord. Pak už se mohli všichni soustředit na šachy, kvůli kterým jsme se sešli především. Poměrně záhy po zahájení skončila partie R.Doležal – Novák. Ani jeden z hráčů se nechtěl pouštět do zbytečného rizika a oba si brzkým podáním ruky mohli navzájem vyjádřit svou remízovou náladu. O poznání bojovnější nerozhodný výsledek byl k vidění na 4.šachovnici. Hostující J.Doležal získal proti Koudelkovi k dobru pěšce a leckdo by si pomyslel, že začne myslet na vítězství. Ale ani materiální výhoda ho k této myšlence nevyhecovala a nakonec se celkem v poklidu spokojil s remízou. V této fázi zápasu jsem nenacházel optimismu při pohledu na ostatní partie, takřka všechny pozice byly z našeho pohledu horší, ojediněle rovné. Světlou vyjímkou byl souboj mezi Chybným a Wimmerem. Moc jsem se v jejich díle nevyznal, pozice byla po dlouhou dobu značně nejasná. Pak se ale dostal bílý do své oblíbené časové tísně a v té jako obvykle převážil misky vah na svou stranu. Stalo se to tak rychle, že jsem ani nestačil postřehnou jak. Já jsem rozehrál svou partii zbytečně ustrašeně, po sérii výměn mi nezbývalo nic jiného, než bránit se špatným časem svou matem smrdící (pro soupeře vonící), stísněnou, špatnou, hrůzostrašnou, na pokraji prohry jevící se, nikomu bych jí nepřál… pozici. Hostující Kaplan si ale nepočínal úplně důrazně a přenechal mi důležitý volný sloupec, po kterém jsem si vynutil remízu. Průběžný stav byl tedy překvapivě 2,5-1,5. Vladimír Fabián se zase po čase potkal v souboji matadorů se svým tradičním soupeřem Pavlíčkem. Už popáté v řadě se musel popasovat s černými figurami a tentokrát si vedl lépe než minule, i když po ztrátě pěšce bych to rozhodně netipoval. Náš borec si naopak na nedělní partii natolik věřil, že se stačil ještě před zápasem vsadit v nějaké putyce o flašku šampaňského, že tentokrát vyhraje. Tak snad chutnalo a pro vás ostatní: Nevsázejte se s českobrodskými šachisty, jsou příliš dobří na to, aby prohráli (myšleno sázku)… Na páté desce se hrála zvláštní partie, nechápal jsem jí, tak jsem se radši moc nedíval. Když jsem se opět odhodlal nakouknout přes ramena pánů Urbana a Macka, nechtěl jsem věřit vlastním očím: Oba měli pěšce před proměnou a krále holé, jak hlavu Karla Jarolíma. V silné časovce obou hráčů se ale lépe zorientoval náš hlavní řidič týmu a po výměně dam zavěsil. Po této výhře jsme už mohli na chodbě slavit vítězství, zatímco se ještě z povinnosti dohrávaly dvě partie.

Na jedničce se dostal Valtera proti K.Doležalovi do velkých problémů, ale i bez pěšce se neúnavně a vynalézavě bránil, až se mu povedlo převést partii do dámské koncovky, ve které bylo šachů habaděj a to by v tom byl čert, aby se nenašel i nějaký ten věčňák. A zápas zakončil souboj na šesté šachovnici, ve kterém se vytvořil nádherný řetězec z pěšců a totálně zablokovaná pozice. Domácí Šimek opakovaně nabízel remízu, ale Štepánek i za rozhodnutého stavu tahal a tahal… až jsem odešel. Večerní zpravodaj přinesl zprávu o konečném zkorigování stavu na 5:3.

Připisujeme si 4. vítězství v sezóně a s dvanácti body nám patří průběžné 6.místo. Vše máme ve svých rukou, ve zbývajících třech kolech nás čekají přímí konkurenti v boji o udržení. Definitivní jistotu záchrany můžeme stvrdit již za 14 dní, 9.3., kdy zavítáme do Hostince U Černohlávků, kde hrají domácí zápasy Sendražice. Vít Moravec, Český Brod

Vlašim 4,5:3,5 Říčany B

Utkání 8. kola Vlašim v. Říčany B přineslo vcelku očekávaný výsledek, ale v samotném průběhu jsme mohli sledovat mnoho hrubek a tím i překvapivých zvratů. Začalo se klidnou remízou Horáka s Buřilem a výhrou V. Mejzlíka nad Havlíkem, který neudržel koncovku s pěšcem méně. Na 1. šachovnici si T. Vojta zopakoval loňský duel s J. Liznerem – minule to byla remíza, letos po většinu času měl navrch hostující hráč. Získal pěšce, asi i vyhranou pozici, ovšem při páté nabídce remízy udělal hrubou chybu a vzdal se. Na 5. desce jsem si zahrál s Pospíšilem, o němž jsem ani netušil, že je na nějaké soupisce krajského přeboru, natož že se zrovna bude trmácet do Vlašimi. Nejspíše mu téměř jarní počasí dodalo chuť do šachů a bohužel jsem se o tom mohl bezezbytku přesvědčit. K ničemu jsem se jako bílý nedostal, dvojici koníků jsem poskakováním využil jen k nevelké kombinaci a poté v snad vyrovnané pozici už mi soupeř nedal šanci. „Naštěstí“ jsem si v časovce hrubkou ulehčil trápení. Stav byl 2,5:1,5 a na chodbě se tipovalo tak 4:4. V našich tipech jsme ovšem počítali s výhrou Innemanna, který Štočka ve střední hře jasně přehrál a v koncovce D+J na obou stranách směřoval k celému bodu. Závěrečnou část však nezvládnul a víceméně musel přijmout nabídku remízy. Zbývající tři partie nevěštily nic dobrého, ale spásu přinesla partie na 3. šachovnici. P. Vojta obětoval ve střední hře figuru za útok, který se s postupem času rozplynul a zůstal mu jen partyzán za zenitem na poli a7. Proti převaze jezdce to neměl pěšec lehké, naštěstí však Hrubant chybou kalibru svého jména obrátil výsledek partie o 180 stupňů. Na 6. desce měl Matějovský dlouho výtečnou pozici, ale v nepravý čas zdvojil věže na c-sloupci a Vavřinec následně snaživým výkonem vyhrál v koncovce, když se mu dokonce podařilo pěšci chytit černou věž. K vítězství v zápase tak vedla cesta pouze přes remízu na 2. šachovnici. Po zajímavém průběhu byla koncovka z pohledu bílého V+1p proti J+2p, možná vyhraná. Při tak malém počtu figur to šachový program jasně ukáže; nám stačilo, že už byl M. Lizner unavený a za nepříznivého stavu i tak nabídl O. Mejzlíkovi remízu. Asi netřeba zdůrazňovat, že při skóre 4:3 domácí hráč dlouho nepřemýšlel... Jaromír Skála, Vlašim.

Nymburk : Sendražice 6:2

Pohled Sendražic V dalším klíčovém boji o záchranu jsme zajížděli do Nymburka. Seifert bohužel chyběl, a tak ho nahradil Mašín (1630N). Sice spadnu na čas již po dvacátém tahu, přesto již stihl několikrát nabídnout remis, k čemuž použil krásnou rozmanitost českého jazyka, a tak tu navrhoval dát partii za křížek, tu zas prostý remis bez placení navrhoval, pak ještě stihl nabídnout plichtičku. To ale byla jeho poslední nabídka, neboť po ní již spadl na čas a svíce jeho partie byla definitivně zhašena.

Domácí naproti nám nastoupily v základu, což považujeme za neslušné a nečestné a navíc nás to překvapilo, neboť jsme čekali, že když je venku hezky, tak bude aspoň Horníček jisto jistě v zakouřeném tipsportu. To proč nastoupil, mi vysvětlil obratně až kolínskej harcovník Jirka Vlasák: „Podivej se, Ondro, Horníček je vlastně takovej záchranej člun, nebo spíš vesta, kterou si Nymburk nasadí, když se začne potápět… „.

Zápas samotnej byl daleko dramatičtější než by se podle výsledku mohlo zdát. Nevim přesně, jak to šlo po sobě, ale možná sme i chvilku vedli mou (resp. hlavně Horovou) zásluhou. Protože bylo venku hezky a vypadalo to, že se blíží jaro, tak sem i zvolil jarní variantu, která se anglicky zove Cambridge Springs. Hora již v zahájení natikal, když dumal nad jedním tahem zhruba hoďku. Po jeho odpovědi jsem ho ještě trochu hecnul (přátelsky a na svůj čas), ať obejde desky, že se leckde lecos změnilo. Díky časovém presu soupeře jsem pozici zacuchal. Silikonovej mozek sice ukázal, že to byla objektivně blbost, ale tahej to, když máš bílejma dvě minuty na patnáct tahů skoro proti hodině soupeře. To fakt není, prdel, a tak těžko Milanovi vyčítat hrubku.

Někdy kolem vzdání této partie se vedle ozvalo čas. Křenek nám hapnul se Sobotkou dobrejch patnáct tahů před časovou kontrolou. Aspoň že pozice v tý době byla na… (ne na remis ne), tak to ani nevadilo. V partii Březina – Dlouhý se děli věci. Nejprve si Březina nechal udělat hrozný skladiště na královskym křídle, tak se ho vodepsal. Pak ale Dlouhej ztratil pika i kvalitu, tak sem pro změnu vodepsal jeho. Pak kvalitu a ňáky piky ztratil taky Březina, a tak jsem je vodepsal voba a přestal sem partii sledovat šetře svoje nervy.

Pak nám taky hapnul Mašín, když prej jeho pozice šla určitě ještě tahat. Holt tajemství digitálních hodin a jejich přidávání času zůstanou některým smrtelníkům zapovězena.

Teď přišel moment udělat rekapitulaci v průběhu zápasu. Stav 3:1 pro Nymburk, stav na šachovnicích – všechny pozice horší až zdechlý, kromě Nováka, kterej stál na hoooodně tupou remis. Po této rekapitulaci jsem přijal jediné rozumné opatření. Šel sem se projít. Venku bylo opravdu hezky.

Partie, které zbývaly dohrát, dopadly tak, jak vypadaly, když jsem odcházel. Novák Masák – totálně zablokovaná remis. Vrkota podlehl „záchranné vestě“, když se mu partie dle mého pohledu strategicky vůbec nepovedla. Šejdíř, jo to je Milda dobrej, ale vymejšlet se s ňákym plánem, na to je holt ještě málo vopálenej.

Jirka Černovsků převedl pozici bez pika do nestejnopolňáků, který pak už v klidu remizoval. Poslední partii dohrával Uhlíř. V průběhu partie přišel o pióny na dámskym křídle a partie se zdála být jasnou záležitostí. Dudek pak hrál tak nějak málo na branku, a tak začal Vašek pěkně kalit vody. Nakonec si ale Dudek našel cestu k záchraně a tím i k vítězství, neboť remíza nastat nemohla, snad jedině ňákej ten věčňák.

Výsledek 6:2 – to už je holt debakl, kterej všem v kraji ukázal, že když se Nymburk sejde, tak se holt sejde. Další kolo hostíme kluky vopálený z Českýho Brodu, který musíme holt zmastit. Nezbývá tedy než rychlá dovolená v tropech nebo návštěva v solárku. To je v Kolíně ale drahý, tak se před vstupem namažu fritovacim volejem, abych to zmáknul za deset minut. Ondra Vinklárek, Sendražice

Pohled Nymburka Musím začít minulým duelem, okresním derby Poděbrady 2-6 Nymburk. Nymburákům chyběl lídr Milan Hora (s rodinou na horách) a JUDr. Jiří Sobotka (vrátil se z Francie s komplikovanou zlomeninou nohy.) Čím dál více našich hráčů bylo demotivováno pohledem na své bídné pozice, ostatní pak pohledem na pozice, o kterých jsem se právě zmínil. Zlom v zápase nenastal, dostali jsme výprask.

Ale teď ty Sendražky! Pamatuji se na několik událostí v šachovém životě, při nichž jsem jen vydechl: „Neuvěřitelné! Něco takového už nikdy nezažiju!“ První příhoda: V dávných časech, když jsem hrával 1.e4, jsem zkusil Morra gambit proti Vaškovi Klainovi. Okamžitě mi strčil pod nos několik listů teoretických rozborů, se slovy: „O Morra gambitu vím všechno! Právě jsem to nastudoval.“ - a za 5 tahů přišel jednoduchým obratem o dámu. Druhá příhoda: Hrál jsem za Mahrlu v Praze proti Strakonicím. Ve 14 hodin jeden z mladých hostů dohrál, vstal od šachovnice a zeptal se: „Kde tady vlastně máte záchod?“ (Po dlouhé jízdě autem a čtyřech hodinách hry!) Čím je muž starší, tím víc pochybuje, zda se taková příhoda vůbec kdy přihodila.

Sendražice přijely bez Milana Seiferta (akce v Rakousku) a Nymburk vedl (zatím na elo) 6-2. Počátek zápasu oživila debata na poslední šachovnici, kde Olda Eisner vysvětloval Karlovi Mašínovi něco kolem hodin. Patrně ne dosti didakticky, neboť se host dotazoval ještě svého kapitána Uhlíře, jenž ho odbyl slovy „Nepřemejšlej a hraj!“ Kdo ale nehrál, byl Milan Hora, který patrně již pozapomněl Pillsburyho variantu Cambridge-Springs v dámském gambitu, zpopularizovanou v zápase Capablanka-Alechin (Buenos Aires 1927). Upadl do časové tísně a přestože byla jeho pozice lepší, dostal od Ondry Vinklárka mat 2. tahem po 28.Vf4?? Fritz uvádí krkolomnou a nejasnou variantu 28.Ve4 Sg4 29.Vff4 Vd3 30.Kg2 Sxf2 31.Kxf2 Dh6, vhodou pro trénink propočtu. (Příklad známé chyby „Ně toj láděj“ z ruské literatury.) Ale pak nastalo pro Nymburk posvícení! Děkujeme Sobotkovi že přišel (totiž, přivezli ho, protože špatně chodí) a rádi mu odpustíme výstřední mačkání hodin na dálku berlí. Viděl jsem Jirku, jak oznamuje Křenkovi překročení času (27. tah!) a soupeř nevěřícně kroutí hlavou. Hned potom byl překvapen Mašín, touž nemilou zprávou našeho Oldy Eisnera (24. tah!). Vysvětluji si to tak, že sendražičtí hráči na posledních dvou šachovnicích se domnívali, že hodiny byly ze šachových soutěží odstraněny a nahrazeny jakýmsi zařízením – snad pro nějaké statistické účely – kterého si nemusí valně všímat, když nemá hodinové ručičky. Nebudu dále vymýšlet krkolomné konstrukce, je to nejspíš úkol pro Václava Uhlíře. A to je moje třetí neuvěřitelná životní příhoda ze šachových polí.

Zbylé partie přinesly nymburákům jen příjemné vzrušení. Ondra Dlouhý (když odečteme strašlivou chybu v zahájení – bez ní by ale nemohla vzniknout tak nestandardní pozice) projevil úžasnou fantazii, spojenou se silnou hrou, za kterou by se nemusel stydět ani … Morozevič. Horníček hrál proti M. Vrkotovi černými královské fianchetto s časným b5, aby zabránil bílé 0-0-0. Miloš se ale nebál a již v následujícím tahu stála rošáda na desce. Asi už je všeobecně známo, že sebeostřejší zahájení se v Horníčkových rukách mění v nudné vyrovnávání her a sušení pozice. Soupeři tak dostali příležitost vychutnat nenápadný půvab vyrovnané, ale nikoliv nevyhnutelně remízové koncovky. Nejspíš nervozita z blížící se časové tísně nedovolila bílému využít všech svých možností a uhájit aspoň remízu. V nejdelší partii zápasu se kapitán Uhlíř neubránil (navzdory vynalézavému 51.Jxf5!) Jaromírovi Dudkovi. Za pozornost stojí fakt, že se od 18. do 30. tahu nepohnul jediný pěšec. Černé kameny vyhrály 5-1, celkově pak Nymburk 6-2.

Sebevědomí nymburského áčka se zvedlo přímo raketově. Snad nám vydrží i na poslední tři zápasy.

Zapsal Jiří Horníček, Nymburk.

7. kolo

Neratovice 4:4 Bakov

V 7. kole jsme přivítali doma Bakov a s ohledem na předchozí neúspěšné zápasy to byl pro nás další ze zápasů o záchranu, kdy jsme velice nutně potřebovali zvítězit a získat tak 3 body.

Družstvo z Bakova nad Jizerou, které patří k předním družstvům Krajského přeboru, jsme přivítali poprvé v soutěži v základní sestavě - do zápasu nastoupilo všech 8 domácích hráčů ze základní sestavy. S ohledem na sílu hráčů Bakova mělo být utkání vyrovnané a to se splnilo do puntíku.

Bohužel velice záhy jsme na dvou šachovnicích stáli na prohru a utkání se tak nevyvíjelo od začátku dobře. Po prohře Petera Barana na 1. šachovnici, kdy po ztrátě pěšce nebylo v partii co hrát a za chvíli se pozice rozpadla úplně, jsme uhráli remízu na šachovnici druhé zásluhou Jardy Netušila (vyrovnaná pozice, koncovka nejstejných střelců) a stav byl 0,5:1,5.

Pak se podařilo vyrovnat Pavlovi Červinkovi na 7. šachovnici, kdy díky zaváhání soupeře získal kvalitu a tu dokázal poměrně rychle proměnit ve vítězství. Pak však následovaly dvě prohry - prohrává Vláďa Kučera na 6. šachovnici, když se ve střední hře dostal do velmi pasivní pozice, následovala ztráta pěšce a již nebyla šance partii zachránit, a prohrává i Petr Parpel. Tomu se partie vůbec nepovedla - v zahájení ztratil pěšce a ve snaze získat kompenzaci následně obětoval figuru. Bohužel o kompenzaci se nedalo příliš mluvit a přestože soupeře potrápil, nakonec partii prohrál překročením času. Stav 1,5:3,5 pro Bakov.

Za tohoto stavu zbývaly 3 partie a bylo nám jasné, že musíme minimálně 2 z nich vyhrát a nesmíme žádnou prohrát .. Jako první skončil Martin Bargel na 5. šachovnici. Po nepřesnostech v zahájení se dostal do nepříliš dobré pozice a nic lepšího než remízu nedokázal z pozice vytěžit, soupeřům postouplý pěšec na b2 a nestejní střelci byli proti. Naštěstí vyhráváme zbývající 2 partie - Pepa Purnoch přetlačil soupeře zejména v časové tísni, kdy nejprve přehlédl taktický úder a ztrátu pěšce, aby mu následně soupeř vše vynahradil a ztratil dámu. Realizace materiální výhody ve vzniklé pozici nebyla až tak jednoduchá, nicméně dobře to dopadlo a Pepa v partii vyhrává. V další partii vyhrávám já, když v zahájení jsem získal drobnou výhodu ve dvojpěšci soupeře a posléze díky drobným nepřesnostem soupeře získávám pěšce. V koncovce přehlížím sice úder černého, kterým získává kvalitu, nicméně pěšcová převaha rozhoduje a díky rychlému postupu pěšce nakonec vítězím.

Zápas tedy končí výsledkem 4:4. Je to dobrý výsledek nebo špatný výsledek pro nás? Těžko říci, každopádně jsme potřebovali vyhrát, ale i remíza nám ponechává stále drobnou, malinkatou naději na záchranu. Máme však velmi silné soupeře ve zbývajících kolech a tak stále platí, že záchrana by se rovnala skoro zázraku. Moudřejší budeme za 14 dní, po zápase v Mladé Boleslavi s místní EMERGE.

Brodce : Vlašim 1:7

Komentář - Tomáš Vojta: Oslabeni o 2 hráče základní sestavy, Ondru Mejzlíka a Vaška Gergelitse, kteří si plnili studentské povinnosti, jsme v 7. kole krajského přeboru zajížděli na půdu Brodců. Domácí mají velmi silnou soupisku, a tak jsme očekávali dramatický a vyrovnaný zápas.

Utkání začalo rychlou remízou Vojty Mejzlíka s Fialkou. Vojta chvátal domů za přítelkyní a domácímu hráči se letos vůbec nedaří, a tak byli s rychlou dělbou bodu spokojeni oba. Poté Vladimír Horák klasickou fintou v Colleho systému připravil Emila Macků o kvalitu a zvítězil v miniaturce. Další miniaturku předvedl Jaromír Skála, když Vávrovi nedal nejmenší šanci a hezky vedenou partii zakončil po oběti střelce matovým útokem. A když pak v dramatické partii, kde figurky jen lítaly, přidal na 8. šachovnici cenný půlbod Jirka Prokop, vedli jsme již 3:1. Další bod na naše konto přidal Pavel Vojta, když podle svých slov předvedl nejlepší výkon v sezóně. To samé se dá říci o Františku Innemannovi, který si připsal cenný skalp Petra Procházky. A své vítězství komentoval slovy: „Hrál jsem jak zamlada!“ Mně soupeř věnoval půl bodu, když v horší, ale pravděpodobně remízové koncovce tah před kontrolou překročil časový limit. Debakl domácích dokončil Ondra Matějovský, který v remízové věžovce potrestal optimistickou hru Jirky Feierfeila.

Nezbývá než náš tým pochválit za vynikající výkon a doufat, že nám forma vydrží i do dalších zápasů! Článek s diagramy z klíčových momentů zápasu se v průběhu příštího týdne objeví na stránkách našeho oddílu http://sachyvlasim.tym.cz.

V příštím kole přivítáme na domácích stolech tým Říčan „B“, které jsou v tabulce hned za námi. Držte nám palce. Tomáš Vojta, Vlašim

Komentář - Jaromír Skála Tentokrát jsem jeli do Brodců s očekáváním těžkého zápasu. Už jen poměr součtu ELO ze zpravodaje obou družstev byl 16540:16540 (!), a to dávalo možnost na zcela vyrovnaný souboj. Skutečnost však byla naprosto jiná a pro nás naštěstí velice příznivá. Začalo se rychlou remízou na 3. šachovnici, když Fialka se chtěl raději věnovat pouze funkci rozhodčího a V. Mejzlík spěchal domů. Nečekaně brzkou výhru připsal na konto Vlašimi Horák, který soupeře nachytal na dvojúderu proti věži na a8 a matu na h7. Macků to ustál s kvalitou méně a dvojicí střelců, ale na šance na jejich rozehrání nebyla žádná. V miniaturce se podařilo vyhrát i mně, když Vávra ve stísněné pozici zahrál jeden neopatrný tah, s tempem jsem převedl dámu na klíčové pole a potom jsem si mohl dovolit i matový závěr pro diváky. Na 8. desce se hrálo v 1. tahu g4 a po zajímavém průběhu skončila partie remízou. Prokop obětoval figuru za dva pěšce, poté získal dvě figury za věž a nakonec kvalitu za pěšce – dámská koncovka tak už byla jasně remízová. Stav 1:3 vypadal dobře, ovšem další čtyři body pouze pro nás by nikdo netipoval. Ještě tak na 2. šachovnici jsme P. Vojtovi věřili, že svůj tlak na Holubova krále promění rychle ve výhru, ale zbývající partie vypadaly vyrovnaně. Osud se k nám naklonil zejména na 1. desce, kde proti sobě nastoupili první dva hráči KP B (podle FIDE ELO). Chmiel se šel v remízové pozici „po časové kontrole“ vyvětrat na dvůr, jenže měl odehráno nikoli 40, ale 39 tahů. T. Vojtovi tak nezbylo než reklamovat výhru na čas a přibíhající domácí hráč už pouze podepsal partiář. Na 7. šachovnici se Innemann v pravý čas zbavil francouzského střelce a v koncovce využil průniku věže do Procházkova tábora. Závěrečná partie na 4. desce už jen dokumentovala vydařené utkání pro hosty – Feierfeil i Matějovský v průběhu nabízeli remízu, vždy byla odmítnuta a tak vše dospělo do jasně remízové koncovky. Nebylo totiž možné ani z jedné strany vyrazit králem dopředu, což by znamenalo rychlou zkázu. Domácí hráč to přesto za rozhodnutého stavu zkoušel a prohrál. Jak se nám totálně nevydařil zápas v Kladně, tak nyní se to povedlo v opačném gardu. Z hlediska postupových nadějí to ovšem mělo být spíše naopak... Jaromír Skála, Vlašim.

Kostelec : Cesky Brod 4,5:3,5

K sedmému kolu letošního Krajského přeboru jsme se museli dopravit do nedalekého Kostelce nad Černými lesy. Paradoxně jsme to ale byli my, kdo vítal domácí hráče v jejich vlastní hrací místnosti, která se otevřela současně s přilehlou hospodou. Před desátou se však dostavili i všichni kostelečtí (ačkoliv jen málokterý se může považovat za čistokrevného kostelečáka (angl. homeinles)) a tak mohlo být derby směle zahájeno.

Začalo se zvolna, nejprve smířlivější hráči podepsali remízky, aby mohli s půlbodem v kapse sledovat počínání svých „statečnějších“ kolegů. O první nerozhodný výsledek se postarala dvojice kamarádů Vrabec-Valtera. Výsledek partie byl jasný, nechci říkat už před začátkem, z toho by mohli být oplejtačky s vedoucím soutěže, ale soupeři velmi rychle po zahájení usoudili, že dnes to vypadá na remízu. Druhou opatrnější partii sehrál Koudelka s Bednaříkem. Náš kapitán si po několika heroických výkonech dopřál zasloužený odpočinek a kývl na soupeřovu nabídku už kolem 20.tahu.

Tím nám ale ta hlušší část zápasu skončila, dále už se hrálo na krev. První rezultativní výsledek se zrodil na 6.šachovnici. Kostelecký Pecák jakoby viděl jen na levou polovinu šachovnice, natahal h pěšce proti králi soupeře jak nejdál to jen šlo a kdyby nebyl vyměněn, tahal by s ním dodnes… Ale jaksi opomněl, že Chybný disponuje i jinými figurkami, než jen králem a že mu pomalu likviduje dámské křídlo, což mu nakonec vyneslo kvalitu a následně i celý bod. Úplně jiné starosti měl na sedmičce Fabián, který ztratil už v zahájení pěšce (což nešlo neslyšet) a snažil se vyvolat na šachovnici chaos, aby se ten zatracený ztracený pik v bitevní vřavě ztratil. Domácí D.Forman se však nenechal vyvést z míry, nedopustil žádné spekulace a srovnal stav zápasu na 2-2.

Na druhé desce jsem hrál pro mě záhadné zahájení, nechal jsem Koyše „zobat“ pěšce, až jsem se dopracoval k matové hrozbě, ze které se šlo vykoupit jedině dámou za slabou náhražku této vysoce výkonné figury – věž. Můj soupeř tak učinil, nicméně mu to nebylo samozřejmě nic platné. Poprvé v sezóně jsem zvítězil, nicméně výsledkovou krizi jsem ještě nezažehnal – jen jsem jí na 14 dní ututlal. Druhý start za A tým si připsal i hráč s nejslavnějším příjmením na naší soupisce - Martin Koller. V partii se Suchým rozhodně žádná suchá pozice nevznikla, ba naopak. Domácí borec zvolil černými agresivní Volžský gambit, ve kterém se Martin dostal vinou nestejných střelců pod matové útoky, které byl nucen, pokud nechtěl prohrát, neustále krýt. A pěšci ubývaly a ubývaly až se najednou na druhou řadu jako zázrakem opět vrátily! Byly ovšem opačné barvy, což donutilo bílého, při pohledu na nevyhnutelnou proměnu v silnější pracovní sílu, ke kapitulaci.

Za stavu 3-3 zbývaly dohrát už jen dvě partie. Mezi lidmi se povídalo o celkové remíze, téměř nikdo nebyl proti, až na kapitána domácího celku, který burcoval Kopera k větší bojovnosti. Je pravda, že Doležal se remíze od začátku partie nikterak nebránil, naopak se jí snažil s pěšcem méně ze soupeře vymámit. Ten byl tak nesvůj, že musí neustále na příkaz svého šéfa zkoušet své štěstí, až svou výhodu ztratil a nakonec byli všichni v sále za podepsání smíru rádi. Rozhodovalo se tedy na 5.šachovnici. A kostelecký kapitán Vlastimil Bouček nakonec dovedl svoji tlupu k vítězství. Mezi přihlížejícími sice převládal názor, že Urban stojí značně lépe a že to prostě „nemůže“ prohrát. Bohužel se ale dostal do silné časové tísně a v totálně zablokované pozici se dopustil nepřesnosti, které domácí matador okamžitě využil k vpádu své kavalerie do soupeřovi pozice. Ani závěrečné pokusy k vytvoření remízové koncovky koně proti samotnému králi k ničemu nevedli.

Poprvé v sezóně jsme tak poznali nejtěsnější výsledek i z té horší strany. Nicméně vyhrát počtvrté 4,5-3,5 už by bylo asi proti zákonům štěstěny, buďme rádi za tři předchozí vítězství stejným poměrem.

K dalšímu zápasu nastoupíme 24.2. doma proti družstvu Bohemia Poděbrady. Začíná přituhovat!Vít Moravec, Český Brod

Sendražice : Lysá nad Labem D 5,5:2,5

V sedmém kole k nám zajížděla Lysá D, jeden z nejslabších celků soutěže. Nechtěli jsme nic ponechat náhodě, a tak nastoupil mistr Seifert a tři vopálený kluci z Kutné Hory.

Zápas začal pohodově, když všichni naši hráči stáli vyrovnaně, nebo líp. Za stavu 0:0 skončili rychle tři partie, Novák celkem rychle remizoval, čímž uškodil do fr. skóre jak nám, tak Lysé. Naštěstí ale Řebíček vyhrál divočinu s Fenclem, kde mi přišlo, že byli oba hráči párkrát zdechlí. Partii do výhry dovedl také Vinklárek, když jeho soupeř Postupa neopatrně vyměnil střelce baráčníka a ještě víc tak zhoršil svou pozici. Matový útok se pak již hrál sám.

Za tohoto stavu dostal v remízové pozici nabídku na remis Černovský. Zkušeně si počkal půl hoďky, a když viděl, že remizoval Uhlíř a na výhru stojí Seifert a Vrkota, tak s klidem přijal. Přesto – již po partii udělal hrubou chybu. Nepočkal si na vynikající řízek přes celej talíř, kterej byl pro všechny domácí hráče k dispozici. Partii do výhry dotáhl Seifert. Jeho soupeř Musil ve složité pozici a časové tísni ztratil figuru, sice ještě házel klacky pod nohy, ale marně. Výhodu pěšce uplatnil Vrkota proti Valentovi a zaznamenal tím svou první výhru v sezoně za Sendražice. Za pěšce měl Valenta protihru proti slabému králi. Uplatnil ji ale poněkud svérázně, když vyměnil jak věž, tak dámu a nechal na desce pouze stejnopolné střelce – to už ale nebylo co řešit…

Poslední partii u který nebyl jasný konec dohrával Křenek. Stál líp, ale cesta k výhře nebyla jasná. Křenek se rozhodl pro oběť figury, za niž získal spojený volný piky. Sice to pak pokazil a prohrál, ale určitě mu patří dík, za příkladnou bojovnost zcela v duchu franc. skóre. Zápas se uzavřel na konečných 5,5:2,5. Což vypadá při pohledu na tabulku velice slibně a o záchraně můžeme prakticky rozhodnout již v dalším kole v Nymburce. Ondra Vinklárek, Sendražice

6. kolo

Vlašim : Říčany C 5,5:2,5

Přestože se zápas odehrál přesně uprostřed soutěže, připomínal spíše její závěr. Ne zrovna nejsilnější sestavy, pohodová hra, jakoby se ani nehrálo o postup v případě Vlašimi a o sestup u říčanského Céčka. Domácím chyběli 3 hráči ze základní sestavy, hostům dokonce neuvěřitelných 7 (slovy sedm)! Mohu vyjmenovat mužstva, která by za této konstelace nedala dohromady ani jedno auto, ovšem Říčanští přijeli samozřejmě v plném počtu. Při jejich 116-členné základně se ani není čemu divit; spíše naopak musí dávat pozor, aby na někoho při psaní soupisek nezapomnělo. Každopádně na ELO jsme byli v tomto utkání jasnými favority a v hlavě mi začaly běhat myšlenky na „zpívajícího kanára“. Rychlá remíza na 8. šachovnici však podobné naděje rychle rozehnala a Houdek se ode mě dočkal přátelsky míněné výčitky. S Říhovou to jistě mohl zkoušet, ale spěchal domů, zřejmě na sváteční oběd. První výhru tak přidal až Horák, který při opačných rochádách využil Malého zaváhání a pěkně zakombinoval. Na 3. desce V. Mejzlík vytvořil Zamrazilovi špatného střelce, ale na první pohled líbivá koncovka už směřovala do tupé remízy. Na 3:1 upravil Innemann v partii s Havlíčkem, který se v pozici D+J+pěšci zatoulal oběma figurami na kraj šachovnice a umožnil tak domácímu hráči hezký taktický obrat. V té době jsem už měl svou partii vyhranou, ale „předběhli“ mě na 1. šachovnici. V zajímavé pozici zůstaly O. Mezlíkovi i Říhovi pouze těžké figury a málo pěšců. Černý měl lépe zajištěného krále, a to nakonec rozhodlo v jeho prospěch. Poté už jsem konečně také dohrál, když jsme s Košatou hráli některé tahy v kavárenském duchu, ale u mě těch nepřesností bylo výrazně méně. Zápasovou výhru zajistil na 7. desce Hašek v roztodivné partii. Nechal si chytit dámu na centrálním poli (!), ale naštěstí s bohatou kompenzací. Bělopolný střelec se tlačil na diagonálu a2-g8, kde měl Már celou šachovou rodinu v pořadí věž, dám a král. Po zápletkách z toho vyhlížela koncovka 2 věží proti dámě, ale domácí hráč nečekaně rychle ukončil, pravděpodobně s harmonickým motivem. V závěrečně partii měl Rosenbaum proti P. Vojtovi trvalou převahu, vytěžil z ní však pouze pěšce ve věžovce. Možná se to dalo ještě nějakou dobu tahat a lámat, ale i s ohledem na celkový stav utkání se soupeři brzy dohodli na remíze. Jaromír Skála, Vlašim

Český Brod : Neratovice 4,5:3,5

komentář hostů V šestém kole KP jelo Béčko do Českého Brodu s jediným cílem - vyhrát a obnovit tak svoje naděje na záchranu v soutěži. V sestavě se stále neukázal Peter Baran z pracovních důvodů a vypadl z důvodu nemoci i Jarda Netušil. I přes tyto problémy jsme nastoupili v celkem slušné sestavě a v utkání byli (už zase) favoritem.

Bohužel již relativně krátce po začátku utkání nás soupeři přehráli ve 3 partiích na 5., 6. a 8. šachovnici a skóre 3:0 nevěstilo pro nás nic dobrého. Pak však se jazýček vah začal trošku přiklánět na naši stranu a zdálo se, že bychom v utkání mohli nejen bodovat, ale snad i zvítězit. Při výhrách na 1.-3. šachovnici však Karel Vrána na 8. šach. přehlíží dva taktické údery soupeře a prohrává. Stav byl 3:4 a v poslední partii máme v dámské koncovce na 4. šach. pěšce více. A zde se opět projevuje naše prokletí z této sezóny, Vláďa přehlíží soupeřův věčný šach a prohráváme 3,5:4,5.

Takže i po 6. kole jsme bez výhry .. navíc, většinu teoreticky slabších soupeřů máme za sebou, takže vidina záchrany se stále více a více posouvá již do úrovně pouhé teorie. Ale uvidíme .. v příštím kole přivítáme doma Bakov a třeba to na sedmý pokud vyjde ;-).

komentář domácích Krajský přebor se sice teprve přehoupl do své druhé poloviny, ale už šesté kolo mohlo hodně napovědět v boji o záchranu. Přivítali jsme totiž poslední Neratovice B – družstvo papírově silné, ale výsledkově slabší. Podle sestav obou soupeřů byli mírnými favority hosté, kteří hráli už potřetí v řadě v osmi lidech, problémy s docházkou z úvodu sezóny jsou zřejmě pryč. V našem dresu se představila základní sestava, navrátivší Šimek tak rozboural „kolínskou“ osmičku… co dostala osmičku.

Zápas začal v přátelském duchu, nejednou jsem se zásluhou ostatních hráčů dokonce neubránil úsměvu. Vzápětí jsem byl poprvé v životě pověřen přípravou kávy, což sehrálo podle mě rozhodující roli v utkání. Tento životabudič se mi nepovedlo ideálně namíchat a jestli si dobře pamatuji, tak většina kávopijců ve svých partiích neuspěla. Hosté naštěstí toužili po kávě zdarma víc než domácí, kteří byli vybaveni vesměs vlastními moderními termoskami.

Samotný zápas se zpočátku vyvíjel dost jednoznačně v náš prospěch. Jako první skončila partie na osmé šachovnici. Fabián získal černými v Sicilce dvojku střelců a lepší pozici. Když začínal utahovat šrouby, tak se neratovický Verner „cuknul“ a pěkným obratem získal pěšce. Háček byl v tom, že tento taktický trik byl nekorektní, což však oba hráči zjistili až v průběhu partie – jeden se zděšením, druhý s úlevou. Bílý ztratil materiál a brzy na to se vzdal. Náš tlak na zadních šachovnicích byl obrovský, další bodík na naše konto připsal Šimek, když zablokoval střed a zaútočil na královském křídle. Parpel musel nakonec odevzdat dámu, z čehož plyne, že byl útok více než úspěšný. To už se na mě přes celou šířku hrací místnosti uculoval i Urban, který přežil časovou kontrolu a s figurou víc skóroval. Na šestce pokračoval ve svých „ptačích“ soubojích Chybný. Stehlíka z minulého kola tentokrát vystřídal Vrána a výsledek byl naštěstí opačný – hostující borec prý věnoval nedostatečnou péči své věži, která nakonec padla v boji, aniž by s sebou do hrobu vzala jakoukoliv figuru soupeře. Uvidíme, jestli náš kapitán našteluje sestavu tak, aby na našeho předsedu vyšel příští kolo v Kostelci Vrabec, to už by byla opravdová rarita.

Ujali jsme se vskutku nadějného vedení, stačila už jen jakákoliv ušmudlaná remízka. Ale není 4-0 jako 4-0. Zatímco ve fotbale by už fanoušci domácího týmu pěli oslavné chorály na adresu svých miláčků, v šachách tento zdánlivě jasný průběžný stav nemusí stále nic znamenat, každá partie má svůj vlastní příběh. A tento zápas byl přímo ukázkový příklad tohoto tvrzení.

Neratovické vzepětí začalo na druhé desce v mé partii s Purnochem. Já byl sice povzbuzen sobotním úspěchem na turnaji v Libni, soupeř se ale snažil získat výhodu delším spánkem, který si nepochybně dopřával místo včasného příjezdu k zápasu. Nakonec se jasně ukázalo, že kvalitní odpočinek je základ úspěšné šachové neděle, soupeř mě sfouknul jak svíčku. Mohl bych pomalu začít bodovat, takhle to už vypadá, že prohrávám schválně. Druhý bod hostům vydřel Bargel, který dlouho nemohl najít na Doležala recept, ale nakonec našel vítěznou cestičku v zajímavé koncovce, ve které obětoval (alespoň myslím, snad by jí neztratil…) kvalitu a protlačil svého pěšce do dámy. No a o třetí hostující zářez se postarala neratovická hvězda Jandourek po vítězství nad Valterou. Podobně jako v minulém kole byla naše jednička blízko dělbě bodů, dokonce se mi zdálo, že po většinu partie to byl hostující hráč, který si dělal starosti o výsledek partie. Vzniklá dámská koncovka s jezdcem na každé straně a několika pěšci už ale zřejmě z našeho pohledu tak pohodlná nebyla.

Za stavu 4-3 se, jak je tomu v Brodě už pravidlem, dohrávala jen partie na 4.desce, Koudelka – Kučera. Náš kapitán se dostal do strašlivě stísněné pozice, ale houževnatou obranou se bránil nájezdu bílých figurek. Ze své skvělé pozice však černý vytěžil jen dámskou koncovku s pěšcem navíc, který byl sice volný, ale prosazovat ho nebylo nic jednoduchého. Po téměř pěti hodinách hry skončila partie remízou věčným šachem a my se mohli radovat ze slavného vítězství 4,5-3,5, kterým jsme udělali významný krok k záchraně (ne však konečný krok). Naopak hosté už se pomalu se soutěží loučí, což dokládá i jejich vtipkování na větu vypuštěnou z úst našeho kapitána „Tak snad příště.“

Jak už jsem zmiňoval výše, příští kolo zavítáme 10.2. na půdu stále ještě o postup hrajícího Kostelce n.Č.lesy. Souběžně se bude hrát v Brodě souboj obou céček, takže se dá očekávat mohutný příval fanoušků v průběhu zápasu. Uvidíme, kdo vyjde z tohoto dvojzápasu vítězně. Vít Moravec, Sokol Český Brod

Nymburk : Kostelec 2,5:5,5

komentář hostů V 6.kole krajského přeboru zajel Kostelec do Nymburku. V sobotu večer jsem zůstal v Praze a tak jsem musel v neděli ráno jet rychlíkem. Na hlaváku jsem potkal Miloše Vrabce a tak mi cesta ubíhala velice rychle. Během jízdy jsem se Miloši zmínil, že by bylo fine hrát s Oldou Eisnerem, dát to za remiz a jet domu.

Dorazili jsme do Nymburka a pospíchali do hrací místnosti. Jaké bylo naše překvapení, že jsme dorazili jako první dva z Kostelce a zbytek týmu nikde. Po 10 minutách dorazil Milan Koyš a napsal soupisku. A kapitán Bouček? Ten měl takovou žízeň, že si hnedka ráno musel dat jedno pivko pro uklidnění. Bohužel jsem nehrál s Oldou a tak nebyla moje před zápasová touha naplněna. :(

Na sedmi šachovnicích začal nelítostný boj. Za dalších deset minut dorazil Vlasta, posilněn pivem, plácnul Horníčka po tváři a pravil: „Ty ještě žiješ?“ a hrací místnost vybuchla smíchem.

Jako první skončila partie Bednařík – Sobotka. Mě se partie vůbec nepovedla, byl jsem unavený a nevyspalí a tak jsem nabídku remizy v brzkém stadiu partie uvítal, neboť na osmé desce měl již Míra Forman figuru více. Další hodinku se nic převratného nedělo. Většina hráčů z Kostelce trnula, jak se Míra snaží proti Tomášovi uplatňovat figuru více. V tuto dobu již bylo jasno o osudu partie Milan Koyš – Ondřej Dlouhý. Hrála se skandinávská a Milan pomalu, ale jistě stupňoval svůj tlak, černému se nepovedlo uklidit krále ani do jednoho rohu a to rozhodlo. Ujali se tedy vedení 2,5 – 0,5. Na půl hodiny jsem odešel analyzovat Mírovu partie, která byla plná chyb a taktiky.

Po mém návratu se skončili partie na druhé s páté šachovnici remizou. Kostelec se ujímá vedení 3,5 - 1,5. Kde ale vzít bod k vítězství? Milan Hora - Miloš Vrabec partie se mi vůbec nelíbila, Miloš stál špatně Petr Pištík - Zdeněk Plašek, Zdeněk byl prohraný a ještě v časovce, soupeř měl k dobru 20minut. Poslední partie, která se ještě hrála Olda Eisner - Vlasta Bouček, Olda byl v silné časovce a ztrácel kvalitu, ale za tuto ztrátu měl 3spojité pěšce!

Jako první z těchto partii skončila partie Petr Pištík - Zdeněk Plašek. Zdenda zabojoval, zaútočil na soupeřova krále a partii kapánek rozvířil. Soupeř pozici špatně ohodnotil a bezelstně si vzal 2pěšce a uzavřel si dámu na dámském křídle. Zdeněk nelenil a otevřel pozici na královském křídle a zaútočil na soupeřova krále dámou a později i věží. Kostelec se dostal do vedení 4,5 - 1,5.

Mezitím si Vlasta Bouček ve své partii nevzal nabízenou kvalitu, ale spokojil se s centralizací dámy a zisku jedno volného pěšce. Toto rozhodnutí Oldu rozhodilo a špatně ustoupil věží a tím dal Boučkovi možnost zaútočit na svého krále a za pár tahů svoji partii vzdal. Vlasta se tím dostal na pěkných 6/6!

Jako poslední se hrála partie Milan Hora - Miloš Vrabec. Miloš bojoval jako lev, vymyslel jednu léčku za druhou, ale na konec mu to nebylo nic platné a prohrál.

Co říci na závěr? Kostelecké áčko napodobilo béčko a také v Nymburce zvítězilo. Naopak domácím zbyly jen oči pro pláč. Měli vítězství na dosah a mohli se odpoutat ze sestupových vod. Přeji Nymburku záchranu v soutěži. Radovan Bednařík

komentář domácích Pravda, uvědomovali jsme si, že Kostelec je vysokým favoritem, ale přesto byl okamžik, kdy jsme věřili ve své šance. Bylo to v neděli úderem desáté hodiny, kdy se v Domě dětí a mládeže ohlásili pouze dva hosté. Nicméně, pád stromu přes železniční koleje či něco podobného se nekonalo a od nádraží se začaly trousit skupinky soupeřů.

Již první tahy otřásly citlivou nervovou soustavou domácích. JUDr. Sobotka nabídl remízu R. Bednaříkovi po výměně dam již v 7. tahu, jsa disgustován partií na 7. desce Mirek Forman – Tomáš Zima s tahy 1.Jc3 f5 2.e4 f4 3.g3. Profanace ušlechtilé hry! Ondra Dlouhý zklamal. Inu, zahráli na něj 1.e4. Trpěl, jako již mnohokrát předtím, ve skandinávské, až dotrpěl. Ve chvíli, kdy už partie Forman – Zima nikoho nezajímala, se rozlehl hrací místností nadšený Tomášův výkřik „Nemožný tah!“ Pomyslel jsem si: „No to sis pomohl!“ Ale to, že bílý (namísto 0-0-0) musel zahrát 23.Kd2, přece jen vneslo trochu disharmonie do jeho pozice. Forman se však projevil jako lepší hráč i v postavení, připomínající pozici z úlohového šachu a přesvědčivě zvítězil.

Partie Dudek – Koper se vyznačovala neprostupnou stěnou z bílých a černých pěšců. Mnoho boje nebylo možno očekávat. Domácí se však těšili ze znamenité poziční masáže V. Boučka O. Eisnerem a výrazné prostorové převahy P. Pištíka proti Zd. Pláškovi, jenž použil Markem Tajmanovem zpopularizovanou variantu sicilské s Jge7. Málokomu je jasné, kam černý hodlá umístit své jezdce. Doporučuji prostudovat instruktivní partii Kaminski – Bischoff (0-1, Bundesliga 1994). Na dva body z těchto partií se Nymburk spoléhal, neboť z dlouhodobé zkušenosti víme, že se většina šachových zápasů v určité chvíli láme, otáčí.

Moje partie se Zdeňkem Růžičkou se může při zběžném přehrání jevit jako nudná velmistrovská remíza. Zdání klame! V solidním systému (5.Jbd2), který Hort a Přibyl ve své knize „Pirc-Ufimcevova obrana“ (Olympia 1982) pojmenovali podle Jefima Gellera, jsem pocítil potřebu poněkud přiostřit pozici (18.-g5). Vzápětí - po jemném 20.Df2 - jsem již vyděšeně zíral na nezhojitelné slabiny svého královského křídla. Nenašel jsem Fritzovo 20.-Sf4! s dobrou hrou a při počítání nepřesvědčivých obran po očekávaném 22.Sh5! mě polévalo horko. V kritické situaci však soupeř zvolil neslané-nemastné 22.b3 (pokrytí krajního pěšce „pro všechny případy“) a pozice vyústila do remízové koncovky. Miloš Vrabec překvapil nymburského lídra „zašpuntovanou variantou“ 1.d4 c5 2.d5 e5. Totiž, to si jen myslel! Při analýzách v hospodě Na schůdkách nám Milan Hora vyjevil, že tuto pozici očekával a analyzoval před měsícem v přípravě na kolínského Michala Moravce. Nymburský hráč odmítl ve vyrovnané pozici (21.-Jd7) nabízenou remis a postupně se mu podařilo pozici vylepšit.

Poté jsme znepokojeně sledovali Oldu Eisnera, který přešel z poziční masáže k zajímavé oběti střelce za dva pěšce, nicméně černé figury se nebezpečně rojily proti bílému králi. Další chyba bílého měla vést ke ztrátě kvality, avšak Vlastimil Bouček začal hrát „na krásu.“ Náš šachista dlouho přemýšlel nad svým 43. tahem. Stál jsem hned vedle a očekával, zda Olda pozvedne svůj pohled od šachovnice a své myšlenky i pohled jsem upínal k políčku a3, kam musí přece postavit svou věž, ovládnout 7. řadu a slavně zvítězit! Bohužel bylo zahráno 43.Vb1? s prohrou v pár tazích. V analýze pak šedovlasý profesor vyzdvihoval své 38.- Vxf2! slovy „Geniální kombinace! Jsem nový Fischer!“ Inu, na vlastní oči jsme viděli, že nestor 64 polí každým tahem jakoby nasával další energii a kolem 40. tahu, kdy se už nikdo nemůže soustředit, má mozek nejčerstvější. Soustředěním, výdrží i procentní úspěšností skutečně připomíná Roberta.

Hosté již vedli 3-0 a zbýval pouze boj o čestné úspěchy. Petr Pištík pod tlakem časové tísně (řídil se pravidlem: „Pokud je soupeř v časové tísni, nehraj rychle!“ až se sám dostal do časovky) nadějnou pozici nezvládl a dovolil Zdeňkovi Pláškovi zmatit bílého krále. Jak přibývaly nuly na kontě Nymburka, paradoxně se rozjasňovaly tváře domácích. Ti, kteří se obávali kritiky, že právě oni zavinili těsný neúspěch, viděli, že rozdíl skóre bude výrazný a že na neúspěchy jednotlivců se zapomene. Zápas završil Milan Hora, jenž silnou hrou srovnal osobní skóre s Milošem Vrabcem.

Příčiny prohry domácích spočívají v malé herní praxi, špatném hospodaření s časem a tak vůbec … Tradiční obrat zápasu byl tentokrát nad síly bohyně Štěstěny. Proti rutině hostů nebylo obrany. Doufejme, že se Nymburk z neúspěchu poučí, hráči na sobě zapracují za pomoci knih, časopisů, zasednou za klávesnice svých domácích počítačů, … Ne – to si dělám srandu! Nikdo nebude věnovat doma šachu ani minutu. Kdysi psal Anatolij Karpov diplomovou práci na téma „Využití volného času za socialismu.“ Dospěl k názoru, že snad 95% času musíme věnovat na to abychom vyhověli požadavkům vlastní rodiny a celé společnosti. Nymburáci tedy nemají na šachy čas, ale aspoň mají zaměstnání, na rozdíl ode mne. Přínos utkání vidím pouze v tom, že nás přišel povzbudit jako divák Honza Kotek, který za Nymburk hrál naposledy asi před dvaceti lety, než se u něho projevila duševní nemoc - schizofrenie. Jeho manželka tehdy tvrdila, že to má ze šachů. Tady vidíte ženskou logiku! (My šachisté samozřejmě dobře víme, že to má z manželky.)

Poznámka pod čarou: Cizokrajné slovo „disgustován = znechucen“ jsem poprvé a naposledy slyšel z úst Pavla Votruby, polyglota a mezinárodního šachového rozhodčího (Wijk).

Zapsal Jiří Horníček, Nymburk

AŠ Mladá Boleslav : Sendražice 5:3

V šestém kole jsme zavítali změřit síly s hráči Auto Škody Mladá Boleslav. Zápas měl být vyrovnaný dle soupisek. Nám bohužel chyběl Seifert, ale hostům Vichnar, a tak vše nasvědčovala urputnému a vyrovnanému boji o záchranu.

Brzy se stala ale nepříjemná věc. Jirka Černovský, který měl zatím 4,5/5 (kraj+2. liga) asi ještě po ránu neprotřel klapky, zahrál Jb4 a po Da4+ Jc6 d5 s vazbou byl hnedle o figuru kratší. Prohrávali jsme tedy 1:0 než sme se stačili rozkoukat po hrací místnosti. Další katastrofa přišla v partii Uhlíře, když se Šmejkal blýsknul pěkným obratem Vxf7. Ještě však než Uhlíř vzdal potrestal hrubou chybu Kána Křenek. Prohrávali jsme tedy 1:2.

V té chvíli vypadalo na 4:4. Vinklárek stál s Žáčkem na výhru a ostatní partie byly vyrovnané. Vrkota remizoval po velice napínavém průběhu s Kryšpínem. V podstatě ještě v zahájení sem se ptal jak to vidí. Říkal, že tam právě prdnul kavárenskej tah Jg5 a že se uvidí. Naštěstí se nevidělo a partie končila věčným šachem Kryšpína. Remis podepsal rovněž Březina, který stál asi hůř. Vinklárek proměnil prostorovou převahu ve dva pěšce navíc a vyhrál, když jeho soupeř Žáček se dostal ve střední hře do velmi stísněné pozice. Hamrník odmítl remis s Řezáčem, když měl drobnou výhodu v koncovce. Partie se dostala do časovky a tam bohužel koncovka končila matem, čímž dle pravidel partie okamžitě končí.. Chudák Jiříček Novák pak musel lámat na výhru partii za stavu 4:3 pro Boleslav. Nakonec ji zlomil a tak jsme prohráli 5:3. Ondřej Vinklárek, Sendražice

5. kolo

Kladno : Vlašim 5:3

komentář Jaromíra Skály Po mnoha letech jsem opět zavítal do největšího města našeho kraje na šachové klání, a to přímo na zápas sezóny č. 1. Tentokrát ve skupině B, v Áčku už se můžeme pomalu těšit na poslední únorovou neděli. Postavili jsme základní sestavu a jelikož se takto pochlapili i domácí, dalo se čekat dramatické utkání. Bohužel o co lépe jsme zvládli „boj“ na silnicích, o to hůře už se vedlo na šachovnicích. Zatímco ve Vlašimi i v Kolíně se o sněhu pouze mluvilo, na Kladně jsem takovou bílou nadílku viděl teprve potřetí v životě. V našem autě si pan Horák naštěstí počínal jako zkušený závodník, nenechal se nikým předjet a přijeli jsme do Kladna zavčasu. Přestože v té době byl prokazatelně záchod otevřen, nějaký debil ho s úderem 10. hodiny zavřel. Domácí naštěstí zjednali nápravu a mohli jsme se konečně věnovat samotné hře. Partie se pro nás nevyvíjely příznivě, přesto první bod připsal Horák. Švadlenka chtěl svou aktivitu zúročit ziskem pěšce, avšak přehlédl jednotahový taktický obrat se ztrátou minimálně figury. Na 4. šachovnici remizoval s Gutmanem V. Mejzlík, když sice ztratil důležitého pěšce, ale pozice se dala držet. Potom jsme ovšem v rychlém sledu prohráli dvě partie a bylo víceméně jasné, že je zápas ztracen. Na 8. šachovnici pronikl Volfův střelec do Gergelitsova obranného tábora a nadělal tam až nečekanou neplechu. Na 5. desce jsem stál dlouhou dobu pasivně, ale žádné konkrétní hrozby jsem odvracet nemusel. Pak mi dal Vondra na výběr buď koncovku po výměně dam nebo útočnou kombinaci. Vybral jsem si druhou možnost a následný útok byl jednoznačně rozhodující. Bohužel však úplně na opačné straně než jsem předpokládal a konec byl pro mě nečekaně rychlý. Pod podobně nepříjemný tlak se dostal i P. Vojta v partii s Jeníčkem, byť tam nešlo o nástup figur, ale o postup spojených dvou pěšců na dámském křídle. Stav 3,5:1,5 nevěstil vůbec nic dobrého a nic na tom nezměnila ani výhra O. Mejzlíka na 2. šachovnici. V koncovce nestejnopolných střelců se Plíva s pěšcem méně věnoval spíše hlasitému říhání po doušcích limonády než tupé obraně, a tak nezabránil klíčovému převodu věže na pole h7. Na 6. desce měl Matějovský k dispozici volný c-sloupec, ale jeho pět pěšců na královském křídle v pouhých třech sloupečcích nedávalo mnoho šancí na výhru. Naopak v závěru Mišičko vhodně umístil dámu i věž a prakticky nedal možnost soupeři k jakékoli protihře. Za stavu 4:3 se rozhodovalo na 1. šachovnici, kde T. Vojta zkusil na Satranského oběť figury ve vídeňské hře. Pozice byla nesporně zajímavá, ale s přibývajícími tahy se aktivita černého rozplývala a jezdec bílého navíc byl prostě navíc. Kapitán hostů bojoval do posledního dechu, ovšem porážce družstva nezabránil. Jak se dalo z průběhu partií vysledovat, Kladenští byli na toto utkání dobře připraveni a musím přiznat, že vyhráli zaslouženě. Každopádně na nás padnul deprimující splín a zpáteční dlouhá cesta přes tamější liduprázdnou průmyslovou zónu nám na náladě rozhodně nepřidala. Ještěže jsem se hned v pondělí vypravil do casína a na pokerovém turnaji si tu svou porci štěstí vybral. Jaromír Skála, Vlašim.

komentář Tomáše Vojty V 5.kole krajského přeboru jsme v neděli 6.1.2007 zavítali na půdu lídra tabulky Kladna“A“. Obě mužstva nastoupila v nejsilnějším možném složení a čekal se tuhý boj dvou nejlepších týmů soutěže.

Bohužel se ale žádný tuhý boj nekonal, domácí nám nedali žádnou šanci. A nutno konstatovat, že to bylo hlavně díky našemu špatnému výkonu. O výsledku utkání bylo prakticky rozhodnuto po 20 odehraných tazích – Vašek Gergelits měl 2 pěšce míň, Vojta Mejzlík a Pavel Vojta sice jen jednoho, ale oba stáli na prohru, a já za obětovanou figuru měl jen 2 pěšce a iniciativa se kamsi vytratila ... Takto rozehraný zápas se už otáčí velmi těžko. Malou šanci nám dal Vladimír Horák, který opět potvrdil, že je mužem pro důležité zápasy a že v těchto zápasech prostě vyhrává. Pak už se to ale začalo sypat. Prohrál Vašek Gergelits, Pavel Vojta, a když si ještě nechal dát mat Jaromír Skála, nevsadil by na nás nikdo ani pětník. Přesto se nám zápas ještě podařilo lehce zdramatizovat. Bratři Mejzlíkové vykouzlili ze svých partií 1,5 bodu, když nejprve Vojta udržel soupeřovy 2 spojené volné pěšce a poté Ondra potrestal chybu soupeře v remízové koncovce nestejnopolných střelců. A když pak ještě remizoval Ondra Matějovský, který bohužel nedokázal v průběhu partie využít poziční převahy, byl stav zápasu 4:3 pro domácí a zůstalo to na mně. Z toho jsem měl tedy radost ... Ono tahat na výhru koncovku s figurou míň ... Dělal jsem, co jsem mohl, podařilo se mi vytvořit 2 spojené volné pěšce, několikrát jsem mohl partii zremizovat (nepočítaje to, že jsem 3x odmítl soupeřovu nabídku remízy), ale soupeř mi šanci partii vyhrát nedal. A tak to dopadlo, jak to dopadnout muselo. Přepjal jsem strunu a partii ještě prohrál.

Nezbývá než konstatovat, že soupeř vyhrál zaslouženě a pogratulovat mu k vítězství. Článek s diagramy z klíčových momentů zápasu najdete na stránkách šachového oddílu TJ Spartak Vlašim:

http://sachyvlasim.tym.cz

Neratovice : Nymburk 2,5:5,5

První zápas po Novém roce odsoudil Nymburské áčko na dalekou cestu do Neratovic. Ten den nezačínal šťastně - z nebe se sypalo boží dopuštění a silničáři na radiových vlnách nabádali řidiče, aby vůbec nevyjížděli. Navíc když jsem došel na náměstí, nikoho jsem neviděl a až po podrobnějším průzkumu jsem objevil tři spoluhráče krčící se před údery vloček v podloubí. To nevypadalo růžově, zatím jen polovina sestavy a devátá hodina již dávno odbila! Napůl vážně, napůl žertem zaznívaly černé prognózy o tom, jak přijedeme do Neratovic v jedenáct, neboť takovým marastem se dá ploužit nejvýš třicítkou a vůbec budeme rádi, když se večer nestaneme hrdiny bouračkového zpravodajství. Z těchto propočtů nás vytrhl první vůz, který neuposlechl rady silničářů, řídil ho Milan Hora a z místa spolujezdce se na nás usmívala hlava pana Zimy, který pak rozdával svůj jiskřivý optimismus po celou tu dlouhou cestu. Když se připojil i druhý řidič Sobotka po boku s Dudkem, výhružně pomalým tempem valila se do Neratovic osmičlenná šachová tlupa silnější než nejsilnější sněhový příval. Do alchymického města jsme dorazili v krásný čas deset po desáté. Přesto v hrací místnosti už nám na digitálkách neslyšně tikal čas a domácí netrpělivě přešlapovali v čele s usměvavým Netušilem, který nás vtipným tónem poučil o rozmístění šachovnic… Zasedli jsme podle jeho humorně podaných instrukcí a – jak už to šachových utkání bývá – strhl se zdánlivě vyrovnaný, urputný boj na život a na smrt. Jenže dojem vyrovnanosti praskl záhy na sedmé šachovnici. Pan Zima potvrdil svůj optimismus a rozsekal pozici soupeře Karla Vrány beranidlem svých zdvojených věží na maděru. „Nehrál jsem to nic moc, jenomže soupeř si od začátku svým stylem hry říkal o porážku,“ uvedl po partii zkušený harcovník. Další rána se ozvala hned vedle na osmé šachovnici, kde Misař dopřál domácím vyrovnání kuriózním způsobem známým snad už jen v žákovských partiích. Oba soupeři se tu trumfovali v přehlížení ztráty figury. Jak k tomu došlo? Misař nabídl soupeři možnost uzamknutí střelce, jenomže ten to odmítl, štědrý Misař tedy opožděnou vánoční nadílku ještě dvakrát zopakoval a až napotřetí soupeř jeho dar přijal. „Z našich se Aleš nejvíce napil kalichu hořkosti…“ zněla poznámka Jirky Horníčka, zatímco Milan Hora při analýze utrousil: „Nad partií se vznáší jeden velký otazník, už mi to nepřehrávej.“ Za nerozhodného stavu se mě jala trudnomyslnost, odešel jsem se napít z jiného hořkého kalichu do blízké restaurace. Ať útěchu najdu nad půllitrem, když ne nad šachovnicí! Vyplatilo se, v lokále bylo příjemně prázdno a já toho využil k lehké konverzaci s opuštěnou servírkou, aniž bych tušil, že mí spoluhráči pilně pracují na velkém vítězství. Když mé rejdy s pohlednou obsluhou zkazil nějaký štamgast, mrzutě jsem zaplatil a odebral se zkontrolovat průběžný výsledek. Málem mě museli omývat. Na tabuli se skvělo ohromných 5 ku l ve prospěch hostů!! Postupně vyhráli Dudek, Eisner a Horníček. Zvláště Horníčkův skalp domácího esa Jandourka nás oslnil. Bylo rozhodnuto a na postojích hráčů jsem to také mohl poznat: nymburští po všech koutech roznášeli své úsměvy, neratovičtí mlčeli jako rybky, kterým zamrzla voda nad hlavou. A tak už si mohl pan Sobotka s klidným svědomím dopřát prohru. Drama bez napětí prodlužovali na třetí desce hostující Dlouhý s domácím Purnochem, který v koncovce dáma střelec proti dámě a střelci sice operoval s pěšcem navíc, ale prosadit jej nedokázal a po tuhém snažení musel přijmout neodvratný úděl remízy. Někdo z hostů potom nešťastného soupeře dotloukl dobře míněnou radou: „Tak a teď už můžete začít sbírat body.“ Hladiny zčeřil pouze pan Sobotka, který polohlasem poradil tah Sg4, domácí hráč se oprávněně rozčílil, ale na výsledek to už nemělo vliv, stejně jako zákeřné zazvonění mobilu v kapse domácího Kučery. A tak, ačkoli den začínal pochmurnou bělobou kalamity, Neratovice jsme opouštěli vesele s balíkem 5.5 bodového vítězství a svižnou rychlostí, neboť cesty už byly hladké a vyježděné. Aleš Misař, Sokol Nymburk

Kostelec : Lysá D 5:3

Před tímto utkání oslabil náš tým virus chřipkový. 2 hráči ze základu (Bednařík ml. a Plášek) si chtěli prodloužit vánoční prázdniny, a tak simulovali jako malé neviňátka. Další hráč Růžička je známý svým celoročním stěhováním, a proto i jeho účast v tomto zápase byla předem pochybná.

V neděli se většina týmu sešla v ranním autobuse č. 387. Cesta ubíhala rychle a vesele až do doby, kdy panu Formanovi zazvonil telefon. „To byl Zdeněk Růžička. Zapomněl prý vystoupit z vlaku, a tak musí jet až do Světic. Bohužel nestihne začátek zápasu a dorazí cca o 1 hodinu později!“ V autobuse se strhla vlna připomínek a různých oslovení. Kapitán Bouček musel rychle rozhodnout, zda-li narychlo nepovolá další hráče z B týmu (který však hraje častěji lépe nežli A tým). Nakonec padlo rozhodnutí, že to Zdeněk musí stihnout před vypršením čekací doby! Milan Koyš si dokonce přivezl digitální foťák, aby po 100 letech konečně udělal nějakou fotoreportáž. Nicméně po vystoupení z autobusu dodal, že do něj nemá baterky! I když jsme je v hrací místnosti před utkáním našli, Milan byl natolik konsternovaný svojí partií, že na focení zcela zapomněl. Tak snad příště… V zasněženém Kostelci v 10 hodin byli připraveni všichni hráči (až na Růžičku), figurky i hodiny. Utkání začalo.

Prvním velkým zvratem v utkání byl samozřejmě příchod Zdeňka Růžičky, který dorazil cca v 10:45. I soupeř p. Valenta byl rád, že si zahraje, protože jeho pěšec na b3 již začínal zoufat, že hrál 1. tah zbytečně.

Cca po 2 hodinách hry se ukončila 1. partie. Lažánek-Koper = 1. I když se Koper neporadil s kapitánem, jsme docela rádi, protože v době remízy stál jako voříšek.

Zajímavé zahájení zahrál „velmistr“ Bouček. Pokud se podíváte na partii, prvních 7 tahů je hodno nezkušeného začínajícího mladíka, nebo právě mistra Boučka. Podle toho také přítel Fritz hodnotí průběh střední hry (nejčastěji –1,5). Protože byl v sobotu náš velmistr na tanečku s Ukrajinkama, všichni předem stejně věděli, jak výsledek dopadne. Fencl udělal chybu a pan Bouček se mohl radovat z dalšího vítězství (5 z 5ti).

Nejrychlejší partii zahrála dvojice Valenta-Růžička. Pan Růžička se najednou zvedl od stolu, prý, že vyhrál….

Další perličkou byla partie Valtr – Forman M.. Protože p. Valtr hraje stále stejné zahájení, mohl se Forman připravit. Po 4. tahu měl bílý jen cca 20 minut do časové kontroly! 1. d4 Jc6 2. Jf3 e5. Takovouhle ptákovinu může zahrát opravdu jen Forman. Během partie mohl Forman několikrát hru vyrovnat, ale Valtr nejenže pěšce udržel, ale v koncovce smetl kosteleckého Topalova zcela ze šachovnice. Na hodinách mu i přesto zbylo něco přes 2 minuty. Stav skóre 2,5:1,5 pro Kostelec.

V partii Vrabec-Postupa remiza nikoho nepřekvapila. I přes lepší průběžné celkové skóre 3:2 se však hráči Kostelce začínali modlit. Na dalších 3 prknech to totiž vypadalo sotva na 0,5 bodu L.

I když se tento den stalo mnoho zajímavých a záludných překvapení, to nejlepší mělo teprve přijít. Kostelecký Milan Koyš totiž po zatáhnutí odešel na „cigarette break“. Ve chvíli, kdy se loudavým krokem vrátil k partii a zasedl, soupeř Musil mu oznámil, že prohrál na čas. Koyš jej však uklidnil, že čas sice vypršel, ale svých 30 tahů již udělal! 3:3

Zbývaly 2 partie. Partie Kastner – Forman D. vypadala celou dobu s menšími odchylkami remízově. Zato Pecák byl s Voborníkem totálně prohraný. Za těchto okolností nebylo nikomu do zpěvu. Nakonec Forman D. našel v koncovce cestu ke dvěma pěšcům a v závěru si málem ještě stihl postavit dámu. 4:3 pro Kostelec. Pecák s Voborníkem tahali figurkami ještě hodinu, takže nakonec hráli oba na 5 minut s přídavkem 30 sec. V době, kdy Fritz ukazuje +6 pro Voborníka, se partie nečekaně obrátila a Pecák tak mohl slavit druhé vítězství v řadě. 5:3

Co dodat? Snad jen to, že Kostelec měl dnes kopu štěstí možná i díky podpoře domácích „fanoušků“ (Šilhánek, Kořínek, Mirkovič), kteří by příště obdrželi body do kostelecké interní dlouhodobé soutěže.

Poděbrady : Sokol Sendražice 2,5:5,5

V pátém kole jsme si zajeli zahrát šachy autem na nádraží. Nu ano, hádáte dobře, zápas se hrál v Poděbradech. V našem mančaftu je ale několik nádražáků, takže je sporné, kdo se tu cítil jako doma. Domácí nás uvítali základní osmičkou. My sme jim zase přivezli ukázat zlé kluky z Kutné Hory. Kromě autora článku nastoupil ještě Keller a Černovský. zápas začal rychlou remízou Seiferta, který neměl to srdce, aby ubližoval usměvavému Kaplanovi, a tak to podepsali kolem pátého tahu. Ve všech pozicích jsme postupně stáli vyrovnaně a nebo o malej vláček líp. První výhru zaznamenal Křenek. Jeho soupeř nevyužil možnosti získat pěšce a pak nechal jednotahově stát věž, kterou Křenek vzal nejen s chutí, ale i se šachem a to bylo podstatné. Ostatní kmenoví Sendražičtí hráči podepisovali remízi, často i bez ptaní kapitána resp. zástupce - to se již doufám nebude opakovat!

Za stavu 3:2 jsme dohrávali tedy tři kluci vopálený z Hory. Poděbraďáci hráli závěr zápasu slabě, a tak jsme je udělali 2,5/3. Na 4:2 jsem výhrou upravil já. V partii jsem Doležalovi posílil střed, abych ho v zápětí rozbil a převedl partii do lepší koncovky. Doležal ale hrál vynalézavě, ale v takticky složité pozici neviděl můj obrat a partie skončila prakticky nevýhodou tahu bílého. Dlužno přiznat, že v jednu chvíli fungoval zdrcující úder Sxg7, po kterém bych stál na prohru. Na tento tah již upozorňoval Kamil Macek v analýze a rybka doma to jen potvrdila. Za stavu 4:2 podepsal půlku Keller s Novákem v trochu lepší pozici pro našeho borce. Na konečných 5,5:2,5 upravil Černovský. Jeho soupeř dlouho držel pozici v rovnováze, pak ale vrhl svoje figury do útoku a podcenil zdrcující kontr Jirky.

Touto výhrou jsme se dostali do středu tabulky, kde se doufám budeme zdržovat i nadále. Rovněž doufám, že kmenoví hráči získají více sebedůvěry a začnou hrát partie až do konce. Při tříbodovém systému a francouzském bodování mají remízy daleko blíže k prohrám nežli k výhrám... Ondřej Vinklárek, Sendražice

Kolín : Český Brod 8:0

Na Tři krále pokračoval Krajský přebor pátým kolem, ve kterém jsme změřili síly s Kolínským béčkem. Domácí si letos se soupeři hrají, vždyť před tímto kolem ztratili pouhopouhých 6 partiových bodů ze 32 možných! Tuto bilanci ještě umocnili nasazením nejsilnější možné sestavy, která by určitě nedělala ostudu ani o soutěž výše.

A kolínští nadělovali. Vše začalo na 7.šachovnici, kde se odehrál souboj dvou dlouholetých šachových kamarádů Michálek-Fabián. Bohužel se překvapení nekonalo, z partie se stala jednoznačná záležitost, bílý rychle získal materiál a po necelé hodině hry se domácí mohli těšit z prvního bodu. Poté se dlouhou dobu nic nedělo, zápas v klidu probíhal, vše nasvědčovalo poměrně vyrovnanému zápasu…

V tom se však začaly českobrodské pozice sypat jako domečky z karet. Pro normálního smrtelníka hrajícího partii bylo nemožné postřehnout jak se seběhly události v osudové čtvrthodině zápasu. A protože patřím do této skupiny lidí, tak povím, co vím a co nevím se teprve dovím.

Na posledním stole se hrála velice zvláštní partie, od oka mi přišlo, že všechny figurky jsou na místech, kde by je člověk ani přinejmenším nečekal. A jak už jsem psal, tak opravdu nevím, jakým způsobem byla partie zakončena, jisté je pouze to, že Souček se nakonec lépe orientoval ve vzniklé džungli figurek a připsal si na své konto cenný skalp našeho šachového „Dino“ Kollera. Sotva jsem si po návratu od této partie stačil znovu zahřát svoje místo u šachovnice, už jsem registroval další kapitulaci v našem táboře. Na 6. desce vznikla ostrá pozice, rozhodně bylo co počítat. A protože se vzdal Chybný, tak to vypadá, že Stehlík do žádné z nestražených léček nevletěl, ba právě naopak. Hattrick „tajemných“ proher uzavřel Urban, když vzdal Markovi. Za stavu 4-0 už jsme si dávno nechali zajít chuť na případný bodový zisk, čtyři body nebyly v našich silách. To se však kolínští teprve zahřívali, velké finále bylo na programu až v následujícím průběhu zápasu.

V partii Eisner-Doležal to také nevypadalo nikterak tragicky. Náš host získal černými velkou časovou výhodu a pevnou pozici. Ovšem poté nabídl remízu a to domácího hráče tak nažhavilo a vyhecovalo, že v dalším průběhu už neměl sebemenší problém s oslabením černé pozice a následnou výhrou. Na dvojce jsem nastoupil já proti Brezmenovi. Nehrál jsem dostatečně aktivně, černý získal brzo po zahájení iniciativu a lehce mě přehrál . Když jsem pak pohrdl třítahovým ziskem figury, nezbylo nic jiného, než si opět nacvičit zastavení hodin a podání ruky soupeři.

Nadějně se vyvíjel z našeho pohledu souboj jedniček obou týmů. Valtera dosáhl velmi pevné pozice, favorizovaný M.Moravec neměl kudy. Bohužel nakonec přeci jenom prorazil, za pomoci taktiky získal důležitého pěšce, po jehož ztrátě se pozice černého sesypala. Bylo to 7-0 a naší čest mohl zachránit už jen jediný člověk. Koudelka získal po zahájení skvělou pozici s pěšcem více a Beneš zkusil nabídnout remízu z pozice hráče s vyšším Elem. Na to ale v Brodě nehrajeme a tak se pokračovalo. Partie po divokém průběhu dospěla až do pozice, která už byla značně nejasná, ale přeci jenom v ní něco jistého bylo – věčný šach, který byl v tuto chvíli jediným správným řešením, se usmíval na našeho kapitána. Naneštěstí pro nás zůstal neobjeven, nutno však podotknout, že čas se nezachoval jako přítel a běžel setsakramentsky rychle. Hostující borec nakonec dosáhl vyhrané koncovky a dotáhl partii k vítěznému konci.

Utrpěli jsme tak debakl 8-0, ale rozhodně to není žádná tragédie, jistě si pamětníci vzpomenou například na téměř 16 let staré českobrodské vítězství stejným rozdílem proti dnešnímu gigantovi středočeského šachu Vlašimi. Dokážeme tedy osmičky rozdat, ale i přijmout.

Příští kolo přivítáme 20.1. na domácí pudě Neratovice B a tady přestává všechna sranda, protože nás čeká jeden z klíčových bojů o udržení v nejvyšší středočeské soutěži. Horší než v Kolíně to už nebude… Vít Moravec, Sokol Český Brod

komentář Eisnera na stránkách Kostelce včetně diagramů

4. kolo

Vlašim : Kralupy 5:3

Ve 4.kole krajského přeboru jsme na domácích stolech přivítali tým Kralup A. Nastoupili jsme v dosud nejsilnějším složení, když ze základní sestavy chyběl pouze Vašek Gergelits. Kralupy mají velmi silný tým a v utkání jsme byli jen mírnými favority.

Zápas se velmi, a to nejen výsledkově, podobal tomu předchozímu v Příbrami. Rychle jsme se ujali vedení, když svou sílu ukázali bratři Mejzlíkové. Nejprve Ondra zničil svého soupeře krásnou kombinací a poté Vojta využil soupeřovy chyby a vedli jsme 2:0. Potom se s remízou v zajímavé pozici, ve které měl za figuru 3 pěšce, smířil Pavel Vojta a další půlbod na naše konto přidal Jaromír Skála, kde partie nevybočila z rovnováhy, a když se ještě mně podařilo přetlačit soupeře v zavřené sicilce, vedli jsme již 4:1. Pak se ale opakovala situace z Příbrami, po prohrách Ondry Matějovského a Vladimíra Horáka byl stav 4:3 a rozhodovala partie na poslední šachovnici. V ní ale o vítězi nebylo pochyb! Daniel Houdek nastoupil za A-tým po neuvěřitelných 7 letech a předvedl skvělý výkon. Dosáhl lehce vyhrané věžové koncovky, ve které na radu kapitána nezištně nabídl remízu, kterou ale soupeř vzhledem ke stavu utkání odmítl, což ovšem byla voda na Danův mlýn a koncovku snadno dotáhl do vítězného konce.

V dalším kole nás čeká utkání roku proti vedoucímu celku tabulky Kladnu A. Držte nám palce! Tomáš Vojta

Český Brod : Lysá n.L. C 2:6

Ve čtvrtém kole jsme doma přivítali favorita všech favoritů Lysou nad Labem C. Hosté jsou letos zatím podle očekávání bez ztráty kytičky a smělými výroky před začátkem zápasu dávali jasně najevo, že na tom nehodlají nic měnit.

A průběh zápasu jim dal bohužel za pravdu. Po delší době se v Českém Brodě ukázal mezinárodní mistr, tentokrát to byl bývalý broďák Lubomír Neckář. Se všemi se náležitě pozdravil, rozdával úsměvy, ale jak šlo o šachy, byl nekompromisní. Proti Valterovi si vytvořil už po zahájení výbornou pozici, získal figuru a nebylo co řešit. Partie Čermák – Šimek brzo přešla do pozice bez dam, bílý však získal pěšce navíc a ve vzniklé koncovce ho neměl problém uplatnit.

Jednou už to přijít muselo - Fabiánovo kouzlo bylo prolomeno. V této sezóně neporažený „čistič“ zadních desek tentokrát nerozpoutal na šachovnici žádný útočný koncert, naopak si nadělal dost slabin a Kožený v pravý čas udeřil. Na 5.desce se mezi Urbanem a Postupou st. odehrála korektní remíza, ani jeden nechtěl poznat tu světlejší stránku Sicilské obrany, žádná divočina se rozhodně nekonala. V tuto chvíli už bylo, i vzhledem k vývoji na ostatních šachovnicích, téměř jisté, že se nám třetí zázrak v řadě nepovede… Na dvojce jsem v partii s Postupou dle mého názoru vyšel ze zahájení lépe, bohužel jsem si to myslel jenom já. Soupeř získal pěšce a trpělivě uplatnil jak poziční, tak materiální výhodu. Na 6.desce se hrála Chybného klasika v podobě Anglické hry. Pauch se ale nenechal zatlačit do přílišné pasivity a nakonec udržel černými figurami remízu. A když hostující Husárik doslova rozstřílel v divoké partii, okořeněné oboustrannou časovou tísní, Doležala, musel nás zachraňovat od debaklu jako správný kapitán Koudelka. Ten v neméně zajímavé partii, plné taktických zápletek, nakonec vybojoval čestné vítězství pro domácí celek a upravil výsledek do přijatelné podoby pro obě strany.

Před největší návštěvou tohoto ročníku jsme tak utrpěli druhou porážku. Do povánočních bojů vstupujeme s bilancí dvou výher a stejného počtu proher, což je vzhledem k velmi těžkému losu v první polovině soutěže velký úspěch. Další zápas odehrajeme 6.1.2008 na půdě momentálně vedoucího Kolínu B, třeba nějaký bodík uloupíme. Vít Moravec, Český Brod

3. kolo

Příbram : Vlašim 3:5

Ke třetímu kolu krajského přeboru jsme v neděli 25.11.2007 zajížděli do Příbrami. A i přesto, že se mi omluvili 3 hráči základní sestavy a museli za ně zaskočit náhradníci, jsme byli v utkání jasným favoritem.

První bod zařídil Tomáš Hašek, když potvrdil výbornou formu z posledních týdnů a snadno zvítězil v miniaturce. O chvilku později ale bylo vyrovnáno. Jirka Prokop sice v miniaturce neprohrál, svým rychlým tempem zvládl cca 50 tahů, ale postupně poztrácel 2 pěšce, což se v koncovce ukázalo jako rozhodující. Pak už body ale přibývaly jen na naší straně. Ondra Mejzlík, Ondra Matějovský a Vladimír Horák nedali svým soupeřům žádnou šanci a zvýšili až na 4:1 v náš prospěch. Pak sice Pavel Vojta překvapivě nestačil na papírově výrazně slabšího hráče, za což mohlo hlavně špatně sehrané zahájení, ale nic nenasvědčovalo dramatu, poněvadž obě zbývající partie jsme měli vyhrané.

Ovšem začaly se dít věci. František Innemann slabě hrajícího soupeře lehounce přehrál, získal 2 pěšce a jasně vyhranou pozici. Ovšem ve chvíli, kdy si mohl dobrat ještě čistou věž a donutit soupeře ke vzdání, udělal chybu, a místo aby získal věž, poztrácel své volné pěšce. A aby té smůly nebylo dost, ve stále ještě vyrovnané pozici překročil čas … A tak to zůstalo na mně. A nechybělo mnoho a dopadl jsem jak Franta. Sice jsem se blýskl hezkou obětí figury, za kterou jsem získal silný útok, ale pak jsem 3× /!!!/ promarnil možnost partii vyhrát a musel bojovat v koncovce, ve které jsem měl za figuru 2 spojené volné pěšce. Ti se nakonec ukázali silnější než figura a partii se mi podařilo vyhrát, ale koncovka to nebyla vůbec jasná.

V dalším kole hostíme na domácích stolech silné Kralupy. Držte nám palce! ? Tomáš Vojta

Sokol Boleslav : Český Brod 3,5:4,5

Až ve třetím kole jsme poprvé zavítali na půdu soupeře, a sice do Mladé Boleslavi k zápasu s tamním Sokolem B. Domácí nastoupili v sestavě, které by měla stačit i na silnější družstva, než je to českobrodské (a že taková jsou), ale ve sportu není nikdy nic předem jistého… Už od začátku se pro nás utkání vyvíjelo velmi dobře. Koudelka - Maláč – to byla hra na jednu branku. Bílými figurami hrající hostující kapitán neměl se soupeřem žádné slitování a hned po ránu mu prudkým útokem se ziskem materiálu zkazil neděli. Partie Hanibal – Urban ve svém průběhu nikterak nevybočila výrazněji z rovnováhy, smír byl podepsán už kolem 25. tahu, ale to bylo jen chvilkové zbrždění naší bodové smršti. Další ránu do vazu domácího celku zasadil Chybný v souboji s Buriánkem. Dostihy o to kdo dá rychleji mat sice nevyhrál ani jeden ze zúčastněných, ale našemu borci zbyla nějakým způsobem dáma za věž navíc a to by se musely dít věci, aby z toho nebyl další bod. Klíčový duel utkání se odehrál na 6.desce mezi Šimkem a Klainem. Boleslavský kapitán odmítl už ve značně vyjasněné pozici nabídku remízy a rozhodl se „násilím“ urvat bod. Tak dlouho se snažil rozhodnout, až se mu to skutečně podařilo - Šimek si připsal první vítězství v sezóně… Vedení 3,5-0,5 je sice příjemné, ale pozice ve zbývajících partiích to nevylepší a tak bylo stále vše otevřené. Na 1. šachovnici se utkali, jak jsem se před začátkem dozvěděl, dva staří známí z let minulých. Na přátelské posezení to však moc nevypadalo. Crha bílými zatlačil Valteru hluboko do „obranného pásma“ a trpělivě stupňoval výhodu. Nakonec se mu podařilo vytvořit si dva volné spojené pěšce a donutil naší jedničku kapitulovat. Remízu zaručující nám jistotu bodu zařídil Doležal, i když jeho soupeř Hajný samozřejmě nebyl zrovna dvakrát nadšený z dosaženého výsledku. Zablokovaná pozice, nestejní střelci, jinak to skončit prostě nemohlo. Na poslední desce byla tedy zapotřebí alespoň remíza. Ale vzhledem k průběhu bych na tento výsledek nevsadil ani halíř. Fabián se dostal do pozice pro něho stvořené a Buriánek se měl co ohánět, aby pokryl vše co mu hrozilo i nehrozilo. A když českobrodský „fantom“ úvodu sezóny obětoval dva pěšce za více vzruchu před soupeřovým králem, zdálo se být jasné, že remis nepřipadá v úvahu. V tom však přišla nabídka právě od hostujícího hráče a černý, vědom si, že ztrácí po kombinaci figuru, musel přijmout. Dohrávala se tedy už jen moje partie s Jačkem. A jestliže jsem psal na začátku tohoto článku, že ve sportu není předem nic jistého, tak při pohledu na moje letošní výsledky o tom začínám silně pochybovat. Můj zkušený soupeř mě prostě přehrál a zařídil pro svůj tým alespoň kosmetickou úpravu výsledku. Tak se zrodilo naše další nečekané vítězství a opět v poměru 4,5-3,5. Je zajímavé, že v Českém Brodě se v součtu i s Béčkem letos vyhrálo čtyřikrát a vždy právě nejtěsnějším rozdílem. Za 14 dní hostíme hvězdami nabitou Lysou C, která má na soupisce i na této úrovní nevídané dva mezinárodní mistry. Vít Moravec, Český Brod

2. kolo

Poděbrady : Neratovice 5,5:2,5

Lepší start do sezóny jsme si nemohli přát ;-). Po úvodním chaosu a debaklu s Kostelcem nad Černými lesy (a to nejenom na šachovnicích) jsme prohráli i ve 2. kole, a to 2,5:5,5 v Poděbradech.

Ale nejprve ta pozitiva. Oproti prvnímu kolu, který jsme hráli v šesti hráčích, jsme nyní našli i sedmého a prohrávali tak na úvod jen 0:1! Doufejme, že tento vzestupný trend v počtu hráčů se plně projeví již v příštím kole a družstvo Sendražic, které k nám na 3. kolo zavítá, tak bude hodně zklamané z toho, že utkání začíná nečekaně za stavu 0:0 ..

Ale vážně, osmého hráče se nám pro dnešní zápas prostě nepodařilo na soupisce najít, každý si našel nějak tu omluvenku .. nicméně i přesto se zdálo, že sestava je víc než slušná a tak i v sedmi hráčích bychom mohli soupeři vzdorovat.

Vše začalo ráno podle plánu. Nejprve na sraz v Neratovicích přišel pozdě Pavel Červinka, poté se zpozdil Pepa Purnoch a tak hráči z druhého auta začínali s drobným zpožděním 10 minut.

Hrací místnost v Poděbradech nás mile překvapila. Místnost, která sousedí přímo s vestibulem vlakového nádraží, z počátku vypadala přítulně .. bylo tam teplo, nesněžilo tam a dokonce i světlo svítilo. V průběhu zápasu jsme však zjistili, že přátelský hlas z ampliónu nádražního rozhlasu, který byl krásně v hrací místnosti slyšet, se k zápasu až tak nehodí a když se venku objevily mraky, reklamovali někteří hráči Neratovic, že ačkoliv ta žárovka v lustru dělá co může, nedohlédnou na druhou stranu šachovnice ... A skutečně! Jejich pozice tomu odpovídaly .. ;-)

A teď k vlastnímu zápasu, partie nemám k dispozici zatím, takže jen tak letmo z mého pohledu.

Již úvod naznačil naše ambice. Vláďa K. na 5. šach. ztratil nějakým podivným způsobem téměř čistou figuru (za pěšce?) a pozice bohužel nějakou zajímavou protihru neumožňovala. Rýsoval se tak stav 0:2, který se záhy stal skutečností.

V této chvíli jsme na venku na chodbě začali řešit velké plány do budoucna, kdy začneme vydělávat na provozování toalety v naší hrací místnosti ve Sportovní hale v Neratovicích. Ano, nevinná poznámka v úvodním Zpravodaji soutěže u Poděbrad, že "za WC se platí", nás nechávala klidnými ... a to přesně až do chvíle, kdy jsme za každou návštěvu toalety při utkání museli platit. Ano, řeknete si, že je to drobnost, pár korun .. nicméně nápad nás zaujal. Jen musíme dořešit, zda WC v naší hrací místnosti hostům úplně zakážeme a nakreslíme jim plány, jak se dostat na toaletu do nejbližších restaurací, nebo zda budeme za návštěvu toalety při domácích utkání jen vybírat peníze - zde se návrhy ještě lišily, zda vybírat paušál za vstup, nebo cenu odstupňovat podle toho, kolik času hráč na toaletě stráví .. uvidíme, mimořádná schůze výkonného výboru našeho oddílu o tom určitě brzo rozhodne a požádáme o doplnění do zpravodaje soutěží, kterých se naše družstva účastní. Ekonomika prostě hýbe světem, tomu se nedá bránit ..

A zápas pozvolna spěl do tragického konce :-).

Na 1. šachovnici Jarda N. zvolil ve střední hře agresivní plán s izolovaným pěšcem. Nejspíš i z nedostatku času nezvolil však ideální pokračování, neboť nejen, že se nedostal k agresivní protihře, ale sám se dostal okamžitě pod tlak a ve složité pozici přehlídl taktický obrat, který znamenal ztrátu čisté kvality bez kompenzace a po pár tazích partii vzdává.

Dále končí na 6. šach. Pavel Č., ze zahájení vyšel bílými se slušnou pozicí a do koncovky lehkých figur dokonce přešel s pěšcem více, byť ve formě izolovaného dvojpěšce. Bohužel však přehlídl jednoduchý (zdánlivě) motiv soupeře, který vyměnil zbývající figury a vynutil zablokování pozice a remízu.

Načež prohrávám já na 2. šach. Ve střední hře volím vcelku agresivní pokračování a za zneškodnění bělopolného střelce a pěšce víc si nechávám udělat "menší" slabinky a věřím v přetlačení černého. Vcelku si myslím, že za toto pokračování mně šach. program nepochválí, nicméně podle mně černý nenašel nejlepší pokračování (v určitých chvílích se mně moje pozice skutečně nelíbila ;-) a zdálo se, že tlak soupeře vydržím a skončím v lepší koncovce. Bohužel však v menší časové tísni, právě, když jsem přemýšlel nad svým tahem a současně litoval opodál stojící cestující, když sem slyšel, že vlak na Mladou Boleslav má zpoždění, jsem udělal osudovou chybu a vlezl do matové sítě. Muselo to být takto, jinak pro to nemám vysvětlení :-))). Partii nezbývá než před matem vzdát.

Na 7. šach. poté remizuje Petr P. Pozici postavil černými přeci jen příliš pasivně a bělopolný střelec si vlastně celou partii nezahrál. Naštěstí však vydržel pokusy soupeře o proniknutí do jeho pozice a dokázal ji zremizovat.

Pak přichází konečně naše chvíle ;-). Pepa P. na 3. šach. vítězí, když soupeře přehrál ve střední hře. Vše se zdálo být věcí taktiky, nejspíš Pepa dokázal spočítat partii o kus dále než soupeř .. než jsem se otočil, získával po kombinaci čistou figuru a následných pár tahů byla ze strany soupeře již jen formalita.

No a závěrečnou podobu výsledku dal Martin B. na 4. šach., když remízou stanovil výsledek na 2,5:5,5. Pozici bílými rozehrál velice slibně a zdálo se, že získal prostorovou převahu. Nicméně soupeř velice nečestně odmítal udělat ve střední hře dlouho rošádu a Martina tak vyvedl z míry fakt, že neví, na kterou stranu má vlastně zaútočit. Pak sem pozici chvíli neviděl, avšak děly se tam asi zajímavé věci, neboť po chvíli měl Martin o 2 pěšce méně a hráči měli před sebou 20-tahovou časovku. V ní Martin dokázal jednoho pěšce získat a nakonec, nutno podotknout, že se soupeřovým přispěním, urval alespoň remízu .. ale ta je pořád lepší než nula ;-).

Táákže, druhé kolo máme za sebou .. bylo asi o trošinku lepší než kolo první a tak skutečně doufám, že zlepšení bude mít trvalý ráz a nějaké body ještě v soutěži uděláme :-).

P.S. Prosím "cizí" návštěvníky stránek o nadhled při čtení výše uvedeného textu, zejména co se týče připomínek k HM, ta nám zápas opravdu neprohrála .. zavinili jsme si to bohužel sami, ale víme o tom! ;-).

Vlašim : Struhařov 5,5:2,5

V neděli 11.11.2007 pokračoval druhým kole krajský přebor družstev. A stejně jako v prvním kole jsem byl nucen v neděli ráno shánět hráče. Zatímco v prvním kole za to mohlo rozbité auto, tentokrát byl na vině sníh. A vzhledem k tomu, že nemohli přijet bratři Mejzlíkové, stál přede mnou nelehký úkol, sehnat hodinu před utkáním 2 lidi … Nepodařilo se mi to. Obvolal jsem komplet celou soupisku a čas a ochotu přijít měl pouze František Innemann, tímto mu za to ještě jednou děkuji, takže nám nezbývalo než nastoupit v sedmi hráčích.

Samotný zápas proti průměrnému Struhařovu jsme zvládli bez větších problémů – s bílými výhry, s černými remízy. Soupeře pozičně přehrál Vašek Gergelits, hrubé chyby soupeřů potrestali Ondra Matějovský a Pavel Vojta a mně se povedl pěkný útok. Zbylé 3 partie skončily zaslouženou dělbou bodu.

V dalším kole zajíždíme do Příbrami, kterou se pokusíme připravit o její 100% bodový zisk. Doufám, že se nás přestane držet smůla a konečně nebudu v neděli ráno muset řešit problémy se sestavou ? Tomáš Vojta

Český Brod : Bakov 4,5:3,5

K druhému utkání letošního ročníku KP jsme nastoupili opět doma, tentokrát proti vysoce favorizovanému Bakovu. Zatímco my jsme po prvním kole jistě schytali od soupeřů řadu posměšků za debakl 1-7 s Boleslaví, soupeř si přesvědčivě poradil doma s Nymburkem. Na obou stranách chyběl pouze jeden muž základní sestavy a tak jsme si dali skromný cíl prohrát menším rozdílem než minule. Když zápas s dvacetiminutovým zpožděním začínal, tak ještě nikdo nemohl tušit, jak se konečný výsledek vzepře papírovým předpokladům… Začalo se pěkně zostra, především zásluhou partie Urban-Burda, kde bílý na nic nečekal a po provokativním oslabení pěšců před vlastním králem ze strany černého obětoval figuru za prudký útok. Bohužel z něj nevytěžil víc než opakování tahů, ale i tak to byl vynikající výsledek a dobrý začátek do zápasu. Českobrodské útočné hody pokračovaly v partii na 8.desce mezi Lochmanem a Fabiánem. Domácí matador si na začátku sezóny s formou tyká a potvrdil to i zde. Bílý po partii trefně zhodnotil průběh: „Nevím čím to je, ale ani jsem si neškrtl.“ A aby toho nebylo málo, tak na 3.desce povedeným útokem na krále okořenil svůj debut za Český Brod v pohodě hrající Doležal, zapůjčený na hostování z Říčan. Ujali jsme se nadějného vedení 2,5-0,5, ale ještě se samozřejmě hrál dostatek partií, aby se vše mohlo ve zlé obrátit. Na 1.šachovnici se po nemoci vrátil do sestavy Valtera a naše jistota opět udržela silnějšího soupeře na uzdě. Bílými Vacka v Dračí variantě Sicilské k ničemu nepustil a po velmi klidném průběhu byl podepsán smír ještě před časovou kontrolou. A když byla hostujícím Švejdarem nabídnuta remíza na 7.šachovnici, kapitán se nikterak nerozpakoval a i přes lepší pozici nařídil Chybnému remízu přijmout. O chvíli později jsem sice na 2.desce v partii s Drábkem potvrdil svou mizernou formu z nedávno skončeného polofinále MČR juniorů a po prachbídném výkonu jsem prohrál, když soupeři stačilo v podstatě jenom tahat a dělat smysluplné tahy, ale i přesto nás vedení 3,5-2,5 po časové kontrole opravňovalo pomýšlet na první letošní body. Závěr zápasu zvedl všechny tři přítomné diváky ze sedadel! Partie Rigo-Šimek měla jen těžko uvěřitelný průběh. Bílý získal nejdříve čistou figuru navíc a tak nějak se čekalo již povinné vítězství. Ale podle vlastních slov ho už partie s figurou víc nebavila (což je s podivem) a přehlédl Šimkovu lest o navrácení do partie. V závěrečné fázi vznikla pozice bílý: Dáma + 5 pěšců, černý: 2 věže + 5 pěšců. Bakovští potřebovali nutně vyhrát a tak jejich vyslanec lámal remízovou pozici. Nic mu to však nebylo platné, nepočínal si úplně nejdůsledněji a dáma měla spoustu šachů, takže nakonec remíza. To už se dohrávala jen partie na 4.šachovnici mezi Ďúranem a Koudelkou. Hostující hráč se musel za každou cenu pokoušet o vítězství, ale pozice byla remis, že už to víc ani nešlo a tak jakékoliv pokusy o komplikace náš kapitán zkušeně odvrátil. Má slova z předchozího článku se tedy potvrdila! Po výhře 4,5-3,5 jsme si připsali nečekané, ale o to cennější 3 body s jedním z aspirantů na postup do 2.ligy. Na tento šokující úspěch se pokusíme navázat za 14 dní na půdě Sokola M.Boleslav B. Vít Moravec, Český Brod

1. kolo

Neratovice : Kostelec 1,5:6,5

Šachy hraju za Neratovice přes 30 let, ale dnešní zápas KP proti Kostelci nad Č. lesy byl skutečně unikátní. Jednalo se o pravděpodobně největší chaos, jaký jsem za družstva v Neratovicích zažil...

Vše začalo avizovanou neúčastí kapitána (Lukáše J.) i jeho kapitána (Martin B.). Nu což, takových zápasů jsem odehrál celou řadu. Hlavně když kapitán včas slíbil, že prověří připravenost veškerého materiálu, včetně hodin. Navíc zaslal i celkem solidní sestavu, takže nezbývalo než se těšit na zápas.

Ráno mě zaskočila objížďka Karlova náměstí, ale na 10minutová zdržení jsem již za ta léta dokonale zvyklý. Co mě ale zaskočilo, byl vstup do klubovny. Za prvé, hrálo se v klubovně, kde nikdy nehrajeme. Za druhé, nikdo nehrál a ani se k tomu zjevně nechystal. A za třetí, počet hostujících hráčů nápadně převyšoval počet domácích. A za čtvrté, prakticky na všech stolech byly hodiny Saitek, které s novým hracím tempem (+30 vteřin) vůbec nepoužíváme, protože je umím nařídit jen já, a to ještě jen s anglickým manuálem v ruce. Uznáte, že situace byla trochu nepřehledná.

Situaci mi naštěstí poměrně rychle objasnil už na pohled trochu zoufalý Jarda N. Naši hlavní klubovnu nám obsadilo souběžně hrající céčko, které začalo o hodinu dříve. Aby toho nebylo málo, zabrali nám i valnou část stříbrných hodin (ke kterým samozřejmě návody máme) – ačkoli zmiňované Saiteky jsou pro účely jejich tempa (2 hod/40 tahů a 1 hodina do konce) naprosto bezproblémové (mají takto přednastavený 1 z modulů). Jako bonus si vzali i ty lepší šachové soupravy a šachovnice. I nízký počet domácích hráčů byl také brzy zřejmý – prostě nepřišli Peter B. a Pavel Č. Zatímco Pavla jsem zastihl v práci – že mu prý nikdo nic neřekl a maily, že nečetl L - Petera jsem nezastihl ani telefonicky, ani Vláďa K. při pokusu ho vyzvednout doma…

Čas trochu běžel. Než jsme dohodli s céčkem a jejich soupeři, že jim vyměníme stříbrné digitálky za mechanické, prošla určitá doba. Situaci dále komplikoval fakt, že z asi 8 mechanických hodin v hale fungovaly troje… No nic, začal jsem studovat, jak na stříbrných hodinách ubrat čas, což byl celkem oprávněný požadavek hráčů Kostelce. Postupně se mi podařilo „zprovoznit“ a nastavit o půl hodiny méně alespoň na 5 ze 6 šachovnic, kde byli přítomni domácí hráči béčka. Trochu mě znervozňovala absence hodin na mé šachovnici, ale i to se nakonec podařilo vyřešit, a tak jsem mohl začít hrát s handicapem 52 minut – 8 minut před kontumační prohrou…

Za výchozího stavu 0:2 skončily brzo další 2 partie. Na vedlejší 4.šachovnici rozehrál Vláďa zahájení dosti pasivně, zjevně zaskočen aktivní hrou bílého v zahájení. Soupeř se odhodlal i k agresivní oběti figury za prudký útok. Vypadalo to, že pospíchá na oslavu narozenin, které slavil v den zápasu. A když Vláďa nevyužil ani poslední možnost partii alespoň trochu zkomplikovat (17. – Sxf2), bylo brzo po partii.

Někdy téměř souběžně skončila partie na 8.šachovnici. Tam se dal ale výsledek celkem snadno uhádnout: zatímco za hosty nastoupil Forman, za domácí pouze Formánek. Honza hraje v poslední době velmi dobře, ovšem dnešní zahájení rozehrál katastrofálně. Nebývá zvykem kritizovat hned 2.tah v zahájení, ale běžné 2. – d4 mi připadalo vhodnější. A série slabých tahů černého následovala s takovou kadencí, že v 8.tahu (!) bylo vlastně po partii. Soupeř přitom nepokračoval vždy nejlépe, a z nepochopitelných důvodů v průběhu téměř celé partie pohrdal neustále nabízeným materiálem. Ještě například 11. – Dc6 mohlo troch prodlužit odpor, ale Honza partii po příšerném úvodu zjevně odepsal….

Poté výhru soupeře definitivně potvrdila remíza na 6.šachovnici. Tam se Petr bránil poměrně dobře teoreticky o dost silnějšímu soupeři. Partie celou dobu probíhala mezi rovnováhou a drobnou výhodou bílého. V konečné pozici už byla pozice zcela rovná.

V časové tísni skončila partie Jardy na 2.šachovnici. V zahájení se soupeř orientoval ne zcela přesně a při přechodu do střední hry ztratil pěšce. Zatímco se ovšem za ztraceného pěšce snažil získat iniciativu a do hry zapojoval prakticky všechny figurky, Jarda jakoby se rozhodl partii už dotahat jen dámou. Od 16. do 25.tahu prakticky jinou figurou nehrál. Navíc neviděl 19. – Da6, po kterém by měl celkem slušné vyhlídky. Paradoxně od přehlédnutí matu v závěrečné pozici ho mohlo zachránit jen braní dámou ve 26.tahu, které přehlédl.

K dovršení všech tragických momentů zápasu jsme prohráli i na 7.šachovnici, kde jsme stáli téměř 30 tahů na výhru. Nutnou podotknout, že soupeř p.Vrány stál v zahájení na výhru, neboť získal postupně 2 pěšce bez zjevné kompenzace bílého. Potom ovšem přehlédl kvalitu a situace se obrátila. Pan Vrána mohl později získat prakticky celou věž za 2 pěšce (42.Jc5+ nebo 42.Vxg7), ovšem i kvalita navíc měla být v koncovce zcela dostačující. Pak však nechal v klidu pochodovat soupeřova 2 spojené pěšce za podpory jeho krále a jezdce, zatímco jeho g pěšec zcela nepochopitelně zahálel (černý ho minimálně bez ztráty jezdce nemohl řadu tahů vůbec zadržet). Trest přišel v podobě nevyhnutelného vyšachování bílé dámy při souběžně proměněných pěšcích v dámu.

Kosmetickou úpravu výsledku jsem zařídil já na 3.šachovnici. Soupeř sehrál zahájení poměrně pasivně, takže jsem postupně zesiloval svoji iniciativu. Soupeř se ovšem nechtěl do konce partie jen bránit, ale jeho protihra byla založená na výrazném oslabení krytu jeho krále (25. –h5). Nutno ovšem podotknout, že v této fázi partie už mi poměrně citelně chybělo oněch 52 minut, o které jsem začal svou partii později. Proto vím o několika výrazně lepších tazích v časové tísni před první časovou kontrolou (namátkou 28.Dh4, 35.Jg4). Naštěstí se mi i po časové tísni podařilo udržet iniciativu a minikombinací přejít do vyhrané věžovky. Realizace materiální výhody v ní už proběhla nad očekávání hladce.

Co říci na závěr? Takto již nikdy více! Věřme, že nám nezbytná náprava organizace pomůže významně snížit námahu našeho kardiovaskulárního systému. Josef Purnoch, Neratovice

Vlašim : Žebrák 4:4

Domácím zápasem proti Žebráku zahájilo naše áčko letošní působení v krajském přeboru. Bohužel se na nás hned na začátku přilepila smůla, když se Jaromíru Skálovi porouchalo auto, a já musel půl hodiny před začátkem utkání shánět osmého člověka. Nakonec se to povedlo, za což patří díky Lukáši Vonderkovi. V samotném zápase jsme od začátku tahali za kratší konec. Mně se sice povedlo potvrdit na první šachovnici roli favorita, ale po prohrách na posledních dvou deskách a remíze Vojty Mejzlíka jsme prohrávali 1,5:2,5. A když navíc byl nucen kapitulovat Pavel Vojta a Vladimír Horák měl na šachovnici prohranou koncovku, vypadalo to opravdu bledě. Naštěstí ale své partie dokázali po výborných výkonech dotáhnout do vítězného konce Ondra Mejzlík a Vašek Gergelits, a tak o osudu utkání rozhodovala za stavu 3,5:3,5 partie na páté šachovnici. V ní Vladimír Horák ukázal, že je bojovníkem k pohledání a dokázal udržet koncovku, ve které měl soupeř za věž 2 figury a pěšce!

Celková remíza je vzhledem k problémům na začátku utkání a k celkovému vývoji pro nás úspěchem. Na plno se pokusíme zabodovat v příštím zápase proti Struhařovu, který hrajeme 11.11.2007 opět na domácí půdě. Tomáš Vojta

Český Brod : AŠ Mladá Boleslav 1:7

V prvním zápase sezóny jsme přivítali na domácí půdě celek Autoškoda Mladá Boleslav. Po dvouleté pauze jsme se vrátili do Krajského přeboru a tak bylo o motivaci postaráno. Trochu nás schladilo odřeknutí lídra Valtery den před zápasem, ale i tak jsme cítili šanci hned v prvním kole bodovat s relativně přijatelným soupeřem. Samotné utkání však bylo plně v režii hostujících borců… Po krátkém seznámení s našimi novými digitálnimy hodinami se mohlo začít bojovat. Jako první skončila partie na 4.šachovnici Jeřábek-Šimek. Bílý získal aktivnější pozici už v zahájení, kterou později proměnil v první bod hostů. A když vzápětí na 6.desce vzdal své snažení i Čejkovský, vypadalo to s námi zle nedobře. V tom však zavelel k obratu Fabián, když zremizoval na sedmičce Kočího a dodal nám tolik potřebný odrazový půlbod! Zbytečně… Ze zahájení sice vyšel bílý v partii Urban-Kryšpín dle mého názoru lépe, ale soupeři zůstala dotěrná dvojce střelců, která i přes četné pěšcové slabiny dotáhla svého pána k vítězství. Na 5.desce remizoval po klidném průběhu Chybný s Divišem a zajistil nám tím zase o trochu menší ostudu. Partie Žáček-Koudelka dlouho vypadala vyrovnaně, bílý však zkušeně vylepšoval pozici, až jí vylepšil i o nějaký ten materiál navíc a to v koncovce často znamená rozhodující výhodu - našemu kapitánovi nezbylo nic jiného než se vzdát. V mé partii s Vichnarem jsem chybně obětoval kvalitu za nepříjemného jezdce místo toho abych se věnoval útoku na královském křídle. Můj soupeř pak neměl problém využít kvalitu navíc v koncovce. Po 40. tahu bylo tedy už definitivně jasné, že utrpíme debakl se vším všudy. V poslední partii zápasu nakonec i přes horší zahájení udolal po dlouhém boji v souboji mladíků Kán našeho Honzu Fialu a dílo zkázy bylo dokonáno – 1-7 je nejvyšší výprask, co jsem kdy za svou krátkou kariéru zažil… Příště to snad bude lepší, a v posílené sestavě přejedeme Bakov. :-) Vít Moravec