ŠK Český Brod

Turné čtyř oslích můstků

Aneb jak jsem se dostal od románu irského prozaika k jeho chladnému vztahu k šachu, ostudné Capablancově porážce v sedmi tazích až po nejstarší šachový sloupek na světě.

K Vánocům jsem si nechal nadělit knížku U ptáků plavavých (1939, v originále At Swim-Two-Birds) od irského spisovatele a humoristy Flanna O’Briana, jenž se však vlastním jménem jmenoval Brian O’Nolan (1911–1966) a říkal si také Myles na gCopaleen nebo Brother Barnabas. Totiž nenechal jsem si knížku nadělit přímo od něj, ale jako že ji napsal. Tohoto chlápka jsem vůbec neznal, pouze mě zaujala anotace titulu, a tak jsem se vypravil do neznáma.

Kniha vyšla těsně před vypuknutím druhé světové války a neprodávala se vůbec dobře. Ke všemu během bombardování shořel sklad se všemi zbylými výtisky, což později O’Nolan komentoval slovy, že „Hitlerovi se má kniha tak moc nelíbila, že rozpoutal světovou válku, aby ji mohl zničit.“

O čem knížka vlastně je? To není jednoduché popsat. Zjednodušeně řečeno o studentovi (s de facto autobiografickými rysy), jenž tráví svůj volný čas zahálkou, spaním, pitím alkoholu, dostihovým sázením na zaručené vítěze a literárními debatami vážnými i nevážnými. Ještě že nikoho takového neznám. A tento student píše román, ve kterém hlavní postava píše román, ve kterém... a dál nebudu prozrazovat zápletku. Příběh je to tedy mnohovrstevnatý, ale zároveň je tím posledním, o co v próze jde. Knížka je totiž neuvěřitelně vtipná, satirická, parodická, jazykově pestrá (regulérní lexikon českých slov, překladatel Martin Pokorný odvedl famózní práci) a z toho vyplývá i komika. „Nejsložitější slovní labyrint,“ vyjádřil se k dílu Jorge Luis Borges (však toho znáte). „Skutečný spisovatel s pravým komickým duchem,“ napsal o autorovi James Joyce (aj toho znáte). Rozhodně doporučuji k přečtení!

Tolik úvodem. V knize jsou několikrát zmíněny šachy, ačkoliv často jsem nechápal proč. Jedna z krátkých historek rozštěpeného příběhu o šachu přímo pojednává, a tak jsem se rozhodl, že vám tento úsek nabídnu.

Kontext: Společnost roztodivných lidí hraje poker a během toho Púka McPhellimey (takový ďáblík) vypráví, kterak sehrál partičku šachu o ženu svého hosta. V ukázce se vyskytuje i Dobrý duch, bytost bez těla, která slouží jako protiváha Púkovi. Zbytek lidí jsou lidi.

A tak jsme usedli k šachovnici, pokračoval Púka. Hostu se poštěstilo vylosovat si bílé a zahájil pěšcem na f4, podle všeho zvoliv zahájení zvané Birdovo, tak oblíbené Aljechinem a ruskými velmistry. Přihazuji na šilink.

Šilink a půl, chvatně pronesl Kraťák.

Jedna a půl přijímám, řekl Dobrý duch.

Odpověděl jsem jednoduše pěšcem na e6, což je dobrý zdržovací tah, dokud protivník neodhalí svou strategii. Tah obdržel vrcholnou chválu od řady kompetentních autorit. I já přijímám sázku pana Andrewse na jeden šilink a šest pencí.

No dobrá, takže vy dva přijímáte moji sázku na šilink a půl, řekl Kraťák, a tady koukejte, tři králové, tři korunovaní panovníci.

To asi bohužel nebude stačit, vítězoslavně pronesl Dobrý duch, tady v kapse leží kulantní hercový flush. Vytáhněte karty a podívejte se. Srdcový flush.

Žádný zpropadený zázraky, zařval Kraťák, teď hrajem o prachy! Žádný techtlemechtle, žádný kuliferdi! Jestli si něco takového zkusíš, tak tě z té kapsy vytáhnu za flígr a promasíruju ti kostrč!

A jaký myslíte, že zvolil tah? nadhodil Púka. Nevěřili byste: pěšcem na g4! Já mám, mimochodem, full house.

Předvýst.

Tři desítky a dvě dvojky, potichu pronesl Púka. Stačilo mi přesunout dámu na h4 a měl jsem ho, kde jsem chtěl. Platit, pánové, a s vlídnou tváří.

Poctivej šilink a půl, vrčel Kraťák a šťoural se v kapsičce u vesty.

Dáma na h4 byla samozřejmě mat, řekl Púka, mat dvěma tahy, světový rekord.



Pozoruhodná partička! A tak mě napadlo, zda Brian O’Nolan náhodou nehrál šachy. Složité Google pátrání mě nakonec přivedlo k jednoznačnému zjištění, že možná.

O’Nolan vedl v The Irish Times humoristický, až mystifikační sloupek pod pseudonymem Myles na gCopaleen. V něm vystupoval jako muž mnohého talentu. Co jsem tak pochopil z článků a vzpomínek, něco jako to nejlepší z Járy Cimrmana a Brouka Pytlíka.

V pravidelné rubrice s názvem Cruiskeen Lawn byla 25. března 1944 uveřejněna zpráva Mylese na gCopaleena o jeho slavném vítězství nad bývalým mistrem světa José Raúlem Capablancou:

Myles na gCopaleen – José Raúl Capablanca 1:0
1. P-K4 P-QKt3
2. B-B4 B-Kt2
3. P-Q3 P-KB4
4. P x P B x P
5. Q-R5 ch. P-Kt3
6. P x P Kt-KB3
7. B-7 mate



Původní zápis je ve staré notaci, kterou jsem pár minut luštil. Pro dnešního člověka bude snazší přehrát si přepis:

1.e4 b6
2.Sc4 Sb7
3.d3 f5
4.exf5 Sxg2
5.Dh5+ g6
6.fxg6 Jf6
7.Sf7 mat

„Doporučuji všem seriózním zájemcům o studium šachu, aby tuto partii prostudovali a uložili si ji do paměti,“ píše gCopaleen.

S O’Nolanem pracoval v The Irish Times také J. J. Walsh, jenž zde vedl od roku 1955 šachovou rubriku. Walsh se stal mj. irským přeborníkem a v letech 1954, 1956 a 1958 reprezentoval svou zemi na šachové olympiádě. Má tak památku na partie s Botvinnikem, Larsenem nebo Euwem.

Walsh vzpomíná, že O’Nolan nikdy nehrál šachy závodně ani se jim nijak zvlášť nevěnoval a jeho herní síla byla na úrovni „nižší než zkušeného hráče“ (doslovný překlad, ale nemám zdání, jaký český ekvivalent tomu odpovídá). To O’Nolanův bratr šachy hrával a podle pamětníků dosahoval herní síly přibližně Ela 1750, přičemž se vyznačoval útočným a agresivním pojetím šachu.

J. J. Walsh píše o šachu od roku 1955 a jeho rubrika v The Irish Times je nejdéle nepřetržitě vycházejícím šachovým sloupkem na světě. A možná nejen šachovým. Bohužel Walshovu práci nemůžeme z Česka zhlédnout, protože vychází pouze v tištěné verzi deníku.

Od roku 1972 vychází denně. Že je vám tento rok šachově povědomý? Reykjavík, Fischer–Spasskij, nejslavnější zápas o mistra světa. Tato událost přinesla šachu celosvětovou popularitu.

Těsně v závěsu za Walshem je Angličan Leonard Barden, jenž má pro změnu primát nejdéle vydávaného každodenního šachového sloupku, a to od roku 1956. Diagram a krátká glosa – 62 let, každý všední den, dnes už online. Jeho pravidelnou dávku šachových emocí můžete koneckonců sami sledovat.

Děkuji za pozornost, příště se budeme věnovat historii šachu ve Východním Timoru.


Vítek Moravec